Zapomnělo se

ovšem na to, že na ověřování se musím dostavit i se synem, který normálně navštěvuje soukromou školku (která ale nemá potřebný status podle MŠMT), předem se musím dohodnout s ředitelem mš, kam jde na ověření (zbytečný opruz č. 1), musím si na to vzít volno, abych ho doprovodila tam a posléze vyzvedla a zavedla do jeho školky (zbytečný opruz č. 2). Nehledě na to, že “ověřovat” děcko, které je někde, kde to nezná, s lidmi, kteří jsou mu zcela cizí, mi připadá padlé na hlavu už z principu.
Takže proč by mělo být divné nebo dokonce pobuřující, že o podobné státem organizované aktivity fakt zájem nemám?