| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

Soutěžte o vstupenky na Trvalky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře

Fenomenální autorská dvojice se poprvé představí v O2 areně, a oslaví tak se svými malými i velkými fanoušky už 50 let své spolupráce.

  (?)
 Názory 110 z 1747  [Dalších 1737 >>]
MíšaP 147689
11.5.2016 13:56:11
tuším, na koho je závěr :) tak to lípnu třeba sem. že někdo nezvládne něco, co zkusí, je něco jiného než jakési preventivní rozhodnutí. to se shodneme i spolu. a já bych neudělala preventivní rozhodnutí, i když mi půlka diskutérů tvrdí, že to nemůžu vědět. ale to už je fakt zbytečné rozebírat.

Jinak- neznám detaily situace, v jaké se ta rodina nachází, samozřejmě. vím jen to, že to nejsou žádní vykulení maturanti kterým to ujelo, ale pár který po dítěti delší dobu toužil, plánoval ho a těšil se na něj- předpoklad alespoň nějakého základního zázemí já osobně v tomhle cítím, a miminko (i to s downovým syndromem) ho nepotřebuje více. ale protože bylo postižené, vzdali se ho, a teď obviňují zdravotnické zařízení z nedbalosti při vyšetření v těhotenství a litují se v médiích, co se jim to stalo. tohle je ten moment, kdy se mi sevřel žaludek. že se někdo k té nešťastné a vážné situaci nepostavil čelem (můžeme tu bájit ještě týden, co přesně k tomu vedlo.. nicméně faktem je, že dítě je v kojeňáku, což asi těžko může někdo považovat za supr vyřešení situace), ale politovat se /jenom sebe/ v médiích a obviňovat nemocnici, na to se nezapomnělo. Řeší se kdo za co může, co prožívá nebohá matka (a já si nemyslím, že to má jednoduché a že je v klidu, to pozor), ale nějak z toho přece vypadlo to dítě, které taky něco cítí a potřebuje. Mám osobní postoj jaký mám, ale těžko by mne napadlo zakládat diskuzi k příběhu z doslechu, kde si protagonisté lížou rány v soukromí a přemýšlí, co dál. U těch bych si pro sebe řekla, že nesouhlasím s tím, jak to vyřešili. Ale když rodina pobrekává v médiích?
Pole levandulové 23006
10.5.2016 22:05:26
Pavlo, chces poprit, ze u bezneho ditete ma pece o nej zacatek a konec, kdezto u postizeneho je nekonecna? A je ted jedno, zda se stara primo rodic nebo stat, proste ten clovek bez pomoci byt nemuze.
.libik 142094
10.5.2016 18:36:33
Společnost nás žene k tomu být strašně krásní a inteligentní jak vopice a jinakosti uklízet,
nemyslím, že tak maminka je v klidu, jenom jede na blbé vlně společenské normy.

A znám tragický případ, kdy došlo k témuž a následující vymodlené "normální" dítě v 5 letech zemřelo na laryngitidu, utrpení té ženy ve vztahu k oběma dětem si ani nechci představovat~n~
Pavla (IP adresa: 81.206.53.73)
  • 
10.5.2016 18:31:16
Pole, generalizujes stejne jako Misa.
Pole levandulové 23006
10.5.2016 14:13:03
Pavlo, to bohuzel neni jen fraze, ale realita. Ta nikdy nekoncici pece bez progresu tam proste je. Nikdy nedojde k tomu, ze by se z toho clovek mohl "vylecit", pouze se ti s o neco mensim postizenim mohou neco malo naucit, ale na samostatny zivot bez pomoci okoli ci statu /i financni/, to neni nikdy. Ti nejlepsi mohou skoncit v chranenem bydleni, ale i tam tu pomoc potrebuji a nekdo jim to musi platit. Ano, muj bratr mohl zustat pouze jako lezak na plenach, misto toho je lezak, co si rekne o misu. Jo, je to rozhodne lepsi nez pleny, ale bomba to teda neni. I tu misu mu musi nekdo podat a nekdo odnest a utrit ho. A to je jen jedna drobnost z mnoha.
Pavla (IP adresa: 81.206.53.73)
  • 
10.5.2016 13:51:14
...nebo jestli je tam vidina pece nekonecne, s nulovym progresem a otaznikem, co bude s "ditetem" po smrti matky.


Pole, to je tez oblibena fraze, jak rodice donutit jednat "rozume".
Líza 17721
10.5.2016 13:27:10
Dobře vyjádřenej DS je možné po porodu poznat, nebo tedy na něj vyslovit podezření.
Kudla2 58452
10.5.2016 13:20:44
Tak hlavně vyhnání plodu bylo trestnej čin a hodně dlouho se to trestalo smrtí.
Filip T. 134358
10.5.2016 13:14:32
Nezdá se mi, že by někdo hned po porodu poznal Downův syndrom.

Viděl jsem populaci, ve který žila endemická syfilis, což způsobovalo mimo jiný i mentální postižení, rodiče z toho nadšený nebyli, ale tak nějak doufali, že se to třeba ještě nějak zlepší. Navíc mentálně postiženej potomek (později sourozenec) byl laciná a snadno ovladatelná pracovní síla, většina věcí se dělala rukama a spoustu práce snadno zvládnul i člověk s Downovým syndromem, kterej se musel spokojit s tím, co mu dali, protože si asi dobře uvědomoval, jak je na ostatních závislej.

Ta měkkosrdcatost - no nevím, mě stačí, když si občas přečtu nějaký výroky lékařů a sester ve stylu "nechte si ty testy udělat, ať si to můžete nechat včas vzít" a žádná měkkosrdcatost z toho na mě nevane, naopak. Spíš tehdy lidi dost pevně věřili v život po životě a smrt byla předěl, ne konec.

O andělíčkářkách se nemluvilo proto, že mít dítě jako neprovdaná znamenalo celoživotní hanbu a vážnej handicap v mnoha směrech (takže to byl důvod k potratu) a byla snaha utajit už samotný otěhotnění.
Kudla2 58452
10.5.2016 13:13:09
Lízo,

to si nedělám iluze, ale myslím, že přece jenom dneska to častějc bývá aspoň trochu "zaobalený"
 Názory 110 z 1747  [Dalších 1737 >>]

Komerční sdělení

Všechna témata


(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.