| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Záliby : Koně a jezdectví

Fotka léta 2018- pošlete fotku a vyhrajte batoh, společenské hry nebo vstupenky na muzikál!

Vyfotili jste v průběhu letošního léta zajímavou fotku dětí, členů rodiny, z dovolené či třeba přírody?

  (?)
 Názory 110 z 1089  [Dalších 1079 >>]
Líza 17721
27.6.2018 17:25:11
Moc hezky shrnutý, Filipe.
Poslední dobou jezdím jen málo, ale když si vzpomenu na zmetečka, kterej mě toho nejvíc naučil, tak fungovat nám to spolu začalo až ve chvíli, kdy jsem nějakým vlastním vývojem došla přesně k tomuhle, co jsi tu zformuloval...
Filip T. 134358
27.6.2018 13:18:06
Supermanko, máš pravdu, že jsem nepročetl všechno, přelétl jsem si od každého první příspěvek a zbytek letem světem přelétl. Takže se omlouvám všem, co se můžou cítit dotčeni.

Radím pro začátek nejezdit vůbec, a to ani v ohradě. Je to nadýl, ale hádám, že se to vrátí v trvalejších a podstatnějších změnách. Rada s dlouhou loukou je dobrá a správná, jen si nemyslím, že v tomhle případě. Proč? Protože léčí příznaky, ne diagnózu. Člověk může spadnout nejen ve cvalu. Hele, na souběžný diskusi na equichannelu paní píše, že si vzali ostřejší udidlo a prej vyjížďa v pohodě. Takže na nějakej čas maj vystaráno, ale co když budou časem potřebovat ještě ostřejší (podobný takový případy znám). Může to skončit tak, že nebude stačit ani sněhulák. Člověk nasedne a kůň zakozluje. Nebo půjde terénem krokem, bude koně brzdit udidlem, aby se držel v kroku, a kůň nakonec stejně zakozluje, protože tady pastva, nebo jde se domů. Podle toho, co paní píše, padala víckrát i drsně. Za čas klidně spadne tak, že si něco ošklivě narazí. Pak, když zkusí znova na toho koně vylízt, bude sedět celá ztuhlá, tím pádem bude mít balanc o to horší a nakonec někdy někde sletí tak, že si zláme žebra nebo obratle.

Pokud chtěj mermomocí jezdit, taky se to dá udělat tak, že jeden jede a druhej vede koně na vodítku. Tím se jezdec může uvolnit a cvičí balanc.

Ježdění jsou v zásadě tři věci: balanc, komunikace a vůle.

Balanc: člověk musí nejen usedět uskakování, náhlý rozbíhání, kozlování, vzpínání atd. Musí se v podstatě a) naučit vnímat koně stejně jako svý vlastní nohy a za b) se musí naučit hejbat nezávisle tělem od pasu dolů a od pasu nahoru. Což souvisí s tím koněm coby vlastníma nohama. Nepadá jen ten, kdo nejezdí, ale kdo padá moc, nesedívá dobře a tu rovnováhu obvykle moc nemá a nesedívá uvolněně – a bez toho to nejde. Navíc rovnováha je hrozně důležitá pro komunikaci s koněm, pro jeho vedení. To pomůcky sedem jsou základ, ne udidlo.

Komunikace: kůň je myslící tvor, jízda je průběžná neustálá komunikace. Zkušenýmu jezdci v sehraný dvojici s koněm stačí tý komunikaci minimum. Paní píše, že kobyla byla podle majitele „tlačivá“. To bejvá často takovej eufemismus pro okopanýho koně – koně, na kterým se střídaj nezkušený jezdci, který neuměj pořádně dávat pomůcky. „Tlačivost“ nebejvá povaha koně, mnohem spíš jeho reakce na jezdce. Kobyla dle mýho podle toho, co paní píše, neměla organizovaný vyjížďky u bejvalýho majitele extra ráda, ale zato přišla na chuť procházkám podle vlastní chuti pod novou majitelkou. Nová majitelka neměla moc vůle, ale taky dost možná s koněm neumí tak dobře komunikovat – asi nepozná, k čemu se kůň chystá, ale poměrně pravděpodobně ani neumí tak dobře pomůcky. A kůň, co chodil na jízdárně pod žákama, potřebuje zvlášť srozumitelný pomůcky. Ideálně, aby si zaplatili aspoň pár hodin plus aby jim koně někdo znovu přijezdil a ideálně to udělal ještě párkrát v budoucnu. Ale stejně to nepůjde bez odpovídající vůle.

Vůle: jezdec musí dobře vědět, co chce. Nerozhodnost kůň dobře pozná. Taky si dobře zapamatuje, kdy se mu člověk podřídil. Kdežto člověk si toho nemusí bejt často vůbec vědomej. Vůle je absolutní základ a mnohem líp se procvičí ze země, než ze hřbetu. Člověk může výborně sedět, mít nacvičený korektní pomůcky, a stejně ho kůň nemusí poslechnout, protože vycejtí, že nohy a ruce, který ty pomůcky dávaj, si nejsou úplně jistý. Vůle pramení ze sebevědomí a sebevědomí si člověk buduje postupně, zvykem. Nakonec i koně jsou zvířata zvyku. Vzájemný uspořádání vztahů začíná tím, že kůň člověku uhne, popojde, zvedne nohu a oba si na to zvyknou jako na danou věc. A věci ze země jsou celkem jasný. Navíc se člověk sice může bát kousnutí, kopnutí, ale nebojí se, že z koně sletí. Chodí po vlastních, může se vyprsit – a to, jak se tváříme a jak chodíme, mívá vlív i na naše sebevědomí v tý chvíli. Na druhou stranu z vyjížďky se člověk může vrátit spokojenej, jak ho kůň poslouchal, a nemusí přitom ani tušit, že se mu kůň vztekal a příště že to půjde o to hůř. Správná cesta je od ostřejšího udidla k měkčímu, ne naopak. Jak se člověk s koněm zaběhává do zvyku, bejvaj potřeba slabší a slabší pomůcky. A to proto, že koně ve skutečnosti nevedeme tou otěží, co držíme v ruce, to je spíš materializace naší vůle. Ta skutečná otěž je neviditelná a spojuje naši hlavu s hlavou koně.

Člověk může mít nějaký větší či menší přirozený dispozice, ale základem všeho výše uvedenýho je cvik. To znamená opakování. Můžou postupovat pomalu od toho nejjednoduššího, a opakování si oni i kůň fixovat to správný, nebo to lámat přes koleno a zafixovávat si klubko správnýho i nesprávnýho, který pak budou ve skutečnosti rozmotávat mnohem dýl, než když si pro začátek odepřou ježdění (kromě pod trenérem) a budou dělat napohled nudný základy, od kterých se odpíchnou vejš a vejš.
BaBá 50741
26.6.2018 21:14:07
Většinu rad jsi tu už dostala.
Já kdysi také začínala jako totální amatér a pořídila si rovnou dva hřebce. Profíci mě a bráchu měli za totální cvoky.
Kluky jsme vychovali, nevykastrovali, ale koupila jsem je jako tříměsíční hříbata.
Obsedli jsme je sami, úplně bez problémů, tomu mému je dnes 20 let. V ohradě na něm vozím děti, dcera se na něm učí jezdit.
Venku pod sedlem - s mlaďochem to byly strašné boje, kdo z koho. Nenechal toho nikdy. Ale je to hřebec (ten druhý se vždycky ovládal potáhnutím malíčku)
Když jim byli asi tŕi, absolvovala jsem kurs Parreliho výcviku. Používám to jako doplněk výchovy a soužití s koněm a funguje to skvěle.
Jedu vyjížďku, cestu zpátky slezu, zavážu uzdu, koně pustím na volno a jdeme procházkou domů. Na ruku ho beru až na silnici.

Zkus ještě jednu věc - mimo vyjížďky ji ber ven jen na ruce na vodítku. Jako se psem. Navážeš tak rychleji kontakt, ona si oťuká okolí tím šmejděním na ruce. To ji nech zkoumat, pást se. Ale pod sedlem fakt ne. To je práce a nic jiného.
A zvažovala bych druhého koně. Jeden je fakt chudák.
Bráchovi ten jeho umřel, ihned jsme museli sehnat nového. 14 dní jsem spala ve stáji, nedokázala jsem ho tam nechat samotného.

Jinak bych ale oponovala s vyjížďkou samostatného jezdce. Naši koně jsou spolu pořád, ale na vyjížďky jezdí většinou po jednom. Úplně bez problémů.
Supermanka 151752
26.6.2018 18:41:30
Filipe, nevím, jestli jsi tu diskuzi četl, ale to co píšeš, tady radíme od začátku...
S tou dlouhou loukou s tebou nesouhlasím - to je zkušenost dcery, která přiježďuje bývalého dostiháka po úraze a tu radu bych nezatracovala, ale samozřejmě to musí být jezdec, který má koně za normálních podmínek pod kontrolou. Byla jsem několikrát svědkem, že rozpumpovaného dostiháka ani profík nezastaví, tak je fajn nechodit tomu naproti. Někdy dcera koně na dlouhou cvalovku vezme, aby se kůň proběhl, jakou rychlostí chce, ale když má za zády klienty, tak by byla blázen takhle riskovat jejich bezpečnost.
Filip T. 134358
26.6.2018 16:02:04
Poradím něco jinýho, než tu radí většina. Ne snad, že bych chtěl jít proti proudu, ale myslím, že většina radících nedocenila situaci, jak ji popisuješ.

Cesta je v principu jednoduchá, ale náročná na provedení. Pokud byste ji považovali za moc náročnou, raději se koně zbavte – vraťte, i pod cenou, prodejte, darujte.
Dělat dál to, co děláte, znamená, myslím si, že se to bude jenom zhoršovat. Nakonec může přestat bejt „zlatá“ i v ohradě. V lepším případě se dopracujete k tomu, že se opatrně na koni krátce přesunete odněkud někam po dobře známý trase a po návratu domů si s úlevou oddychnete. Ale spíš to bude horší.

Součástí řešení je rezignovat na vyjížďky i na vožení dětí, dokud k tomu situace nebude vhodná, a to bude za hodně dlouho. Omezte se zezačátku na ošetřování – zvedání nohou, nasazování ohlávky, krátký vodění, ustupování dozadu a do strany. To je naprostej základ a bez něj se nikam nedostanete. Když potřebujete projít kolem ní, uhne ona, nebo ji obejdete? Správný to bude teprve, až ona bez šklebení uhne. Doporučuju co nejvíc koně pozorovat, i mimo práci. Při práci si všímejte celkovýho postoje, uší a pokud možno vždy pečlivě sledujte koně těsně předtím, než po něm něco chcete. Zakaž si v duchu říkat „zlobí“, „neposlouchá“, „zkouší to“, „utahuje si ze mě“, nejlíp i „zlozvyky“ a „zkažený“. Pozoruj ho takovýho, jakej je, protože jedině tak poznáš, co vlastně dělá a proč. Vodění na vodítku, uhejbání, zahejbání, couvání, zastavování na vodítku. Na to navazuje sedlání, nasedání a sesedání. Musí klidně stát. Pak krátká jízda krokem, kdy je naprosto základní bezpečně zastavovat. Ne jednou tak nějak zastavit, ale zastavovat. Pak delší krok, pak klus a pak cval. Kruhovku klidně hoďte za hlavu, není to zázračnej všelék a jde to i bez ní. Raději si zaplaťte kvalitní kurs jezdectví, abyste si byli jistý, že dáváte koni správný pobídky. Spousta jezdců dává polovičatý nebo protikladný pobídky.

Principem je toto: vždycky dělat to, co se zvládá – člověk i kůň! Nový přidávat po malých kouskách, který dobře zvládnou člověk i kůň. Pokud se objeví problém, vrátit se ke dřív známýmu a naučenýmu a opakovat to, nový zkusit přidat znovu později. To je první princip: nikdy nepřidávat nic, pokud dobře nezvládám něco jednoduššího. Druhej princip je vždy s činností končit ve chvíli, kdy se něco daří. Vyhnout se pokušení pokračovat dál, když nám to přece tak krásně jde! Povedlo se? Cítíš spokojenost, kůň dělá, co ty chceš? Hned přestat, pochválit. Nemusíš pamlskovat, koni jako odměna často stačí to samotný propuštění, možnost chvíli se klidně popást, nebo podrbání tam, kam si špatně dosáhne, promnutí hřbetu apod. Pokud to přetáhneš, nebo pokud se od začátku nedaří, udělej něco, co bezpečně zvládáte, třebas zvednou nohu. Udělej to a skonči. Radši s ním pracuj krátce, ale pravidelně, nejlíp denně. Radši krátce, ale třeba 2x, 3x denně. Nečekej rychlý pokroky, nebudeš zklamaná. Dejte si třeba rok, ale pracujte s ním denně. Uspěchat se to nedá, rady typu vyhejbat se dlouhým loukám apod. neposlouchej (dotyčný ať prosím prominou, nemyslím to zle). Vystrašená podle tvýho popisu není, možná je, ale nevypadá to tak. Pokud se chytneš toho, že je sama na vyjížďce vyděšená, může to vést taky akorát k tomu, že k ní budeš podvědomě přistupovat ještě opatrněji, v sedle budeš ještě opatrnější a bojácnější a to, co popisuješ, bude ještě horší. Vymaž si prozatím vyjížďky z hlavy, jednou to přijde, ale až to bude, tak to bude. Poznáš to sama.

Zopakuju to: 1. opakovat známý a zvládnutý a nový přidávat srozumitelně, v přirozený návaznosti a po kouskách, 2. končit vždy ve chvíli, kdy se daří. Náročný je to na čas, energii i trpělivost. Je ale pravděpodobný, že na konci budeš umět jezdit a kůň tě bude poslouchat. Když budeš pokračovat v tom, jak to máte zajetý, jezdit se nenaučíš (ježdění je v zásadě balanc, komunikace s koněm a vůle) a on tě poslouchat nebude. Budeš jako doteď jeho sluha, místo naopak. Jo, kůň je lidskej sluha – nepoužívám módní slovo parťák. Po koni chceme, aby nás nosil a vůbec dělal to, co po něm chceme a nedělal to, co by sám dělat chtěl, a za to ho nakrmíme. Ale to už je jiná otázka…



jitucha 82009
26.6.2018 10:29:00
koně bych vrátila ze dvou důvodů - zatajené zdravotní vady + nemožnost koně v rozumné době používat tak, jak jste chtěli. měl být pro dítě a nemůžeš na něm jezdit ani ty.
Supermanka 151752
26.6.2018 10:05:42
sjjm, jen se ještě při rozhodování zamyslete nad těmi schvácenými kopyty... toho bych se bála nejvíc.

Ještě přidám pár zkušeností:
- při vyjížďce (po rozehřátí) je bezpečnější s koněm cválat směrem od stáje a po cestě zpět už jít spíš jen krok a klus (kůň se domů těší a při cvalu se může rozparádit víc, než je nutné)
- pokud spadneš nebo tě shodí, nebij ho, nebo se bude bát a bude utíkat bez tebe zpátky do stáje (= je to hrozně nebezpečné a ještě budeš muset domů dojít po svých :) )
- vyhýbej se dlouhým loukám nebo velkému prostoru, kde to koník může "rozpálit" naplno; je lepší, když louka končí např. lesem, o ten se kůň v případě nouze líp zastavuje :)
- polohucula asi nedokrmujete, ale pokud ano, tak je důležité dobře nadávkovat jídlo, aby neměl energie moc ani málo
- dobře padnoucí sedlo může udělat z koně andílka a špatně padnoucí naopak ďábla

Přeju hodně štěstí a určitě někdy napiš, jak jste se rozhodli a případně jak vám to jde! ~;((
sally 3140
26.6.2018 1:00:50
"zlatíčko, ta moucha tě nesní" mě dostalo :-)....

Ale člověk nikdy neví... "můj" QH mě proveze skrz padlý strom - a pak pohoršeně frká na kavalety (položené na zemi). Nevadí mu střelba, ale lekne se šustícího svačinového pytlíku. První rok, co jsem ho měla, tak si fakt musel zvykat na "město" - po deseti letech, které strávil v horách byl z civilizace celý bez sebe :-))
A stejně člověk nikdy neví... vzali jsme s kolegyní naše koně (její QH oslavil právě 29 let) na palouček kousek od stájí... pustily jsme je pást, já jí ujišťovala, že nic neprovedou, že nejsou blbý, aby odcházeli od travičky... jenomže jak byli dva, tak (z mě nepochopitelných důvodů) si troufli do křoví (jako proč???) a tam je něco vyděsilo (můj odhad je, že tam byla srna s kolouškem, chodívají tam - a že na ně vyběhla) a ty dva blbci to vzali tryskem do stájí.... ještě že to byl všední den dopoledne a nikdo tam nebyl (jako třeba děti na poníkách)... a místo aby jeden druhýho uklidňovali, tak bylo vidět, jak se báli čím dál tím víc - z křoví ještě klusali, ale pak čím dál tím zrychlovali.... a my, jak dvě trubky, za nima s vodítkama pěšky :-)).
Jakmile vběhli mezi výběhy, tak zase byli děsní borci a promenovali se tam a popásali, protože oni se přeci vůbec, ale vůbec, nebáli :-))
Grainne 67561
25.6.2018 23:07:07
Tak urcita duslednost je zaklad...ja pamlsky nesetrim, ale jak je udidlo v hube, tak se nezere.
S byvalymi "provozaky" je to vzdycky urcity proces preorientovani se na na existenci "sveho" cloveka.

Manzel si poridil odrostle hribe a je to uplne jina prace, nez moje kobyla, rozhodne tedy cas od casu notne pocucha me sebevedomi~t~

V kazdem pripade, vam i kobylce preju vsechno dobre, mit vlastniho panicka, ci rodinku, je to nejlepsi, co muze kone potkat.
Grainne 67561
25.6.2018 22:57:18
Tak jsou lidi, kteri maji nadeleno darem prave ten "status osameleho kovboje". Vetsina koni s nimi jde s duverou ...my ostatni smrtelnici se tim prokousavame hur, nez kdejakym hopsanim na jizdarne.

"Zlaticko moje, fakt tam neni bubak a ta moucha te nesni"~t~
 Názory 110 z 1089  [Dalších 1079 >>]

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.