Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Můj případ je sice trochu jiný, ale styčnou plochu s tebou mám v tom rození ve 40. Porodila jsem 4 děti, z nich poslední do 35 let a byla přesvědčená, že už jsme skončili. No ale za pár let jsme to viděli jinak a ve svých čerstvých 40 letech jsem porodila. Teď mám děti 12, 10, 8, 5 a nejmladšímu je 10 měsíců. Je to skvělé. Pro mě nic lepšího než bytí s malým prckem není. To nevyspání a fyzická námaha - neřekla bych, že je to nějak přes míru, příliš náročné. Není. Náročné bylo kdysi, když jsem měla děti 4 roky, 2 roky a k tomu novorozeně. Nebo prostě ta kombinace miminko a batole. Nevím, jak jsem to mohla dát. Tohle je brnkačka a nádherná, radostná brnkačka. Užívám si každý den, vůni svého prcka, jeho hlásek, měkké ručky, chlupatou hlavičku, že se naučil paci paci, prostě všechno je to BOŽÍ. Jo, a babičky mám 120 km daleko, takže pomoc od nich žádná. Jestli budete zdraví (a proč byste nebyli), tak vše ostatní bude dobré. Ty si na to teď jen potřebuješ mentálně zvyknout, na tu novou situaci.

Gratuluju, to dáš! Znam dve holky, co to mely podobne, jen byly jeste starsi a jsou spokojene. Ja mam druhe dite po 40 a rozestup 12 let. Pokud manzel neni zasedne proti, nemas problem .

Saamajna - krásný příběh!

U nás variace na tvé téma: Nejprve 6 let, kdy jsme se s přítelem nejprve báli, že bych mohla otěhotnět, pak jsme si to přáli, abych otěhotněla, ale nic. Tak jsme se vzali, neboť jsme usoudili, že budeme muset žádat o adopci. Na první výročí svatby jsem porodila.
Pak jsme chtěli druhé dítě tak po 3 až 4 letech, Když měla starší holka 7 let, a můj gynekolog pořád říkal "Zkoušejte to, jen to zkoušejte" a nic jiného, tak jsem si dojela do rodného města a od spolužáka gynekologa si nechala poradit dobrého odborníka. V centru IVF mne doktor vyšetřil a pravil, že mi vůbec neuzrávají vajíčka, protože nemám nějaký hormon, takže nemohu přirozeně otěhotnět. Když jsem mu řekla, že mám 7 letou dceru, pravil, že je to přírodní anomálie při mých výsledcích...
Druhá dcera je zázrak vědy a techniky (je po IVF).
Pak jsem se ptala, jestli teda mám používat antikoncepci, nebo je to zbytečné. Doktor mi řekl, že to záleží na tom, jak moc by nám případné těhotenství vadilo, že u mne nemůže nikdo dopředu říct, kdy bych mohla otěhotnět. Tak jsm si raději nechala napsat prášky, protože muž byl bez práce, já nepříliš výnosně podnikala a tak jsme se nechtěli nechat zaskočit. No a přes mou téměř sterilitu a přes AKprášky jsem v lednu 2000 otěhotněla.
Bohužel toto těhotenství nedopadlo dobře (a já si uvědomila, jak bych to třetí dítě vlastně chtěla) a pak už se to nikdy nepovedlo. Ale v tomto asi více, než v jiných věcech, prostě platí "Když pán Bůh dopustí i motyka spustí..."

Monty, ty to zase dramatizuješ. Mezi tím jít na písek, i když mě to nebaví a dělat kašpárka, je hodně daleká cesta.

Nikdo netvrdí plnit každé přání, ale neudělat NIKDY NIC a najmout k dítěti někoho cizího, protože mi většina dětské zábavy připadá jako opruz... vybralo by si to dítě tohle? Nebo radši rodiče, co dělá NĚKDY i ty věci, co ho nebaví, protože mu záleží na pocitech milované bytosti?

Marko,
no tak chce, já fakt nejsem od toho, abych plnila každý chtění. Vybírám si. A nemyslím, že dítě nějak poškodí, když mu rodič nedělá kašpárka na písknutí. Spíš naopak.