Chci třetí dítě, jak jednat s těmi staršími

Vážená paní doktorko, mám dvě děti již v pubertě (12 a 16 let) a ráda bych měla ještě jedno dítě. Jednou jsem už otěhotněla před rokem, ale špatně to dopadlo, ve 4. měsíci potrat. Těhotenství nebylo tenkrát plánované a když se o něm děti dozvěděly, reagovaly tenkrát hodně negativně, zvláště mladší dcera, sourozence rozhodně nechtěly. Tenkrát byly ale komplikované rodinné vztahy i s manželem. Nyní je krize pryč, muž pro třetí dítě sice až tak nehoruje jako já, ale je pro, jen se obávám reakce dětí v případě, že se to podaří. Nechci jim o tom našem plánu zatím nic říkat, v mém věku už není jisté, zda vůbec ještě otěhotním, na druhou stranu vím, že se jich to taky týká...Osobně si myslím, že by to i je obohatilo, i když na financích by tratily, ale oni mají zřejmě jiný názor. Teoreticky zřejmě odpověď na otázku znám, je asi správné věci co se týkají všech členů rodiny s nimi probrat, ale tady mám pocit, že jde více naše rozhodnutí s manželem, že to není věc, o které bych se měla zařídit podle rozhodnutí dětí. Názor dětí navíc už dopředu znám, už teď existuje sourozenecká rivalita, jako dospívající jsou nároční, chtějí koupit to a ono, a bojí se, že by je to omezovalo...
Jak je podle vás nejlepší k tomu přistupovat? Já zatím počítám s tím, že teprve, až bych otěhotněla, bych je na toho dalšího sourozence pomalinku připravovala. Minule se mi totiž zdálo, že dcera po prvních bouřlivých reakcích se už taky začíná na sourozence těšit, už se snažila i vybírat jméno,jenže pak došlo k potratu. Myslím si, že kdybych o tom začala teď, tak zbytečně vyvolám paniku, a třeba ani na to další těhotenství nikdy nedojde, navíc děti se už dopředu zatvrdí...Po miminku velice toužím, a nechci jim v tomto ustupovat a rezignovat, ale trápí mě, co by se pak mohlo stát...Vždyť mám přece moc ráda i je, a nechci je vyměnit za to další dítě, jen nevím, jestli to v pubertě takto nebudou brát.

Prosím o váš názor a radu.