Reakce na mámu

Dobrý den,
Náš syn vyžaduje neustálou pozornost, je schopen si hrát sám, ale musím být přímo u něho a různě mu s hračkou pomáhat apod. I když vůbec nejradši má povídání, blbinky, prostě lidi. To by mi až tak nevadilo, mám pocit, že poslední dobou se to i trošku zlepšuje- např. chvilku vydrží u žehlení když si zpíváme.
Problém je v tom, že občas ze sebe tu energii na hraní musím dolovat a není to vždycky úplně spontánní, i když se samozřejmě snažím. Syn na mě reaguje mnohem míň než na manžela, který sice chodí domů pozdě, ale synovi se snaží hodně věnovat. Mrzí mě např. že hlasitý smích jsem si zažila jen párkrát a na manžela se řehtá jen ho vidí. Nežárlím na něho, jsem ráda, že si spolu tak"rozumí". Ale zajímalo by mě jestli to malý cítí, že si sním někdy hraju z musu a proto třeba až tak nereaguje.
Jestli by to tak bylo, měla bych se případně zkontaktovat s psychologem, nebo je to normální stav?
Lucka