Mateřská láska

Před třemi měsíci se nám narodilo plánované a radostně očekávané miminko. Ale po prvotní euforii po porodu si nějak nedokážu najít k synovi vztah. Cítím k němu spíš než lásku zodpovědnost a povinnost. Samozřejmě, že ho mám ráda, ale spíš tak jako má každý rád malé miminko, prostě mě těší, když se směje, dělám, co můžu, aby neplakal, ale zdá se mi, že to všechno beru spíš jako zaměstnání. Prostě chůva jsem dobrá, ale necítím se jako matka. Muž má k němu daleko silnější pouto, úplně z něj září štěstí, když je se synem.
Nevím, jestli na to nemá vliv i to, že jsem s malým celé dny sama, muž chodí z práce večer, rodina je od nás daleko. Přestěhovali jsme se nedávno, takže spíš než přátele mám známé. Nemám vlastně nikoho, kdo by malého pohlídal nebo s ním jel na procházku.
Dítě jsme plánovali a chtěli, ale teď se mi stýská po práci a po větší volnosti. Je mi 25, muži 30 let, nemyslím, že jsme dítě uspěchali, ale že bych se tak cítila vždycky. Navíc máme s mužem dohodu, že po roce a půl půjde na mateřskou on (strašně se těší), takže před sebou ani nemám dlouhou mateřskou.
Dá se s tím něco dělat? Je možné, že se mateřská láska projeví později?