Dvojjazyčná výchova

Vážená paní doktorko,
ráda bych Vás požádala o radu, jak postupovat při dvojjazyčné výchově svého syna. Žiji s manželem (Ital) v Itálii. Na syna mluvím česky, ale vzhledem k tomu, že chodím do práce a syna hlídá italská baby-sitter, slyší převážně italštinu. Přesto rozumí oběma jazykům.
Zatím nemluví ve větách, ale umí dost slov, italských i českých. Nejspíš si neuvědomuje, že se jedná o dva jazyky, protože používá pro každou věc, kterou umí pojmenovat, pouze jeden výraz (častěji italský, někdy český), nehledě na to, s kým "mluví". Mám následující dilema: když je se mnou a označuje něco italsky, mám na to reagovat tak, že mu to řeknu česky, nebo to mám raději zopakovat také italsky, abych ho od mluvení neustálým "opravováním" neodradila? A pokud je lepší druhý způsob, jak mám potom ty výrazy zapojovat do vět? Myslím, že je nepřirozené tvořit české věty s jedním italským slovem. Mám tedy raději říci celou větu italsky a pak začit opět mluvit česky? Italsky mluvím nerozpoznatelně od rodilých mluvčí, takže jeho italštinu nemůžu nijak poškodit.
Děkuji Vám za radu a srdečně zdravím.