Sobečtí rodiče

Procházím diskuzí na rodince a zas a znova mě fascinuje jak se všeobecně příjímá rovnice -
rodiče jedináčků=snobi zvyklí na luxus a pohodlí, kterého se nechtějí vzdát x rodiče více dětí chudáčci, kteří mají hluboko do kapsy, ale dávají svým dětem spoustu lásky.
Fascinuje mě, že se i v dnešní době takto pohlíží na rodiče jedináčku a že vůbec jako by neexistovalo nic mezi.
Jsem matka jedináčka, další dítě neplánujeme. Proč, to je na dlouhé vysvětlování, ale rozhodně nepatříme mezi horních 10 tisíc. V očích svého okolí jsme však líní sobci.
často se mě lidi ptají, kdy už bude druhé, když řeknu, že nebude, dívají se na mě, jako bych svoje dítě týrala. Copak neexistuje už ve společnosti žádná tolerance? Copak rodiče si nemají právo zařídit život podle svýho? Nikdo se nikoho neptá např. na výši platu, na sexuální život apod. To jsou soukromé záležitosti. Proč počet dětí není soukromou záležitostí, ale veřejnou, do které kecají i lidé, které znáte třeba jenom letmo? Jak se s tím umíte vyrovnat? Nebo s tím máte problémy jako já?