Úzkost tříleté dcery

Ráda bych si přečetla vaše názory či vlastní zkušenosti a rady na náš problém...

Máme teď trošku problém s dcerou. Je jí 3,5 roku, jsem ještě stále na mateřské, ještě máme dvě starší děti, osmiletou dceru a šestiletého syna. Dosud byla dcera naprosto normální, je oproti svým starším sourozencům citlivější a víc "maminčin ocásek", ale zatím jsem to brala jen jako jinou náturu a neznepokojovalo mě to. Nejhorší to bylo asi od jednoho do dvou let, to nesnášela ani když na ni promluvil kdokoliv cizí (včetně třeba sousedky, kterou vídala denně), hned brečela. Po druhém roce se to zlepšilo, začala celkem v pohodě komunikovat i s cizími lidmi, jen musela být v mé blízkosti.
Za poslední týden se ale její chování dost prudce změnilo. Je fakt, že teď jsou doma změny, starší děti mají prázdniny, takže jsou doma celý den, jinak jsme tu byli jen spolu dvě. A minulý týden jsme byli na dovolené, probíhala v pohodě, děti byly spokojené, pěkně se vyřádili ve vodě, měly i jiné zážitky (kolotoče, výstava dinousarů) atd. Na dovolené ale dcera začala být najednou plačtivá, brečela, když jsem (sama!) odešla na WC, chtěla tam být se mnou. Myslela jsem, že to je tím, že jsme v cizím prostředí, ale spíš se to ještě zhoršovalo. Nemohla jsem ani odejít do vedlejší místnosti, stále mě musí mít na očích, přitom jsou s ní v pokoji sourozenci nebo i tatínek. Nejhorší je to večer, to jí najednou bolí hlava, také si předtím na dovolené každou chvíli stěžovala na bolest bříška (přisuzovala jsem to změně stravy).
Nutnost chození se mnou na WC přetrvává bohužel i doma, po návratu (jsme dva dni doma). Večer jí musím dlouho ukládat, ještě několikrát mě s pláčem volá (chce napít, bolí jí nožička, hlava, ručička..). Chce být stále u mě, je velmi plačtivá, jakýkoliv požadavek vznáší s pláčem (přestože to je normální žádost - třeba o pití). S manželem nějak nechce komunikovat, hrát si, přestože jinak spolu běžně blbnou. Už nám to nepřipadá jako normální stav, děláme si starosti, že jde o nějakou úzkost, která ji z ničeho nic přepadne - v průběhu dne si třeba v pohodě hraje s bráškou a sestřičkou a pak najednou sebou trhne a musí mě hned mít. Je fakt, že všechny změny, které teď od začátku prázdnin nastaly jí mohly postupně stresovat víc a víc, kromě toho, manžel je běžně dlouho v práci, to se pak na něj těší, teď je najednou s námi doma (má ještě dovolenou).
Aby toho nebylo málo, jsem těhotná, čekáme dvojčata . Miminko ale bylo plánované, předtím jsem s ní o tom mluvila a připravovala ji na to, měla z toho radost a zatím se na to těší, mluví o miminkách (že jsou dvě to bylo překvápko), plánuje co bude až se narodí. Je mi jasné, že přesto že to příjímá pozitivně, to je pro ni také změna a tudíž stres.

Tak mi teď vrtá hlavou, zda ještě dceři nechat týden dva na zotavenou po dovolené, přece jen to bylo únavnější a náročnější než náš běžný domácí "režim". Teď se zdá celkem v pohodě, nejhorší to je večer, asi k tomu také hodně přispívá únava. Zároveň bychom nechtěli nic zanedbat, vím, co dokáže nekorigovaná úzkost a deprese způsobit za problémy a proto se tím zabýváme. Konkrétně dnes je přes den poměrně v pohodě, i když plačtivější, ale taky jak se zdá na ní trošku leze rýma.

Budu vděčná všem, které mi sdělí svůj názor či radu a přeji zdraví a pohodu všem!