Re: Dys poruchy

Bohužel musím před touto paní trochu varovat. Tato paní, jistě ověnčená mnohými tituly, certifikáty apod. kdysi přijala mojí ženu se synem. Žena byla již řadu let doma, přišla tak jak byla na mateřské zvyklá, ve svetru, džínách, botaskách, děcko oblečené hlavně ze sekáče. Děcko těsně předškolní. Paní doktorka ho vyšetřila, a pak si pozvala manželku: Konstatovala, že dítě zřejmě (kvůli opravdu silně LMD, spojené s neurologickým nálezem, prouchami reflexů, motoriky apod.) bude ve škole téměř nevzdělavatelné, ať počítáme s nejhorším. Se zvláštní školou a tak.

(V té době jsme již chodili na řadu náprav do PPP, SPC, něco šlo, něco ne, protože první varování od neurologů jsme měli v 1,5 roce, první varování od spec.ped. v cca 3 letech a plnou diagnózu od psychiatrie-psychologie a neurologie ve 4 letech.)

Následně si dr. Heyrovská manželku přeměřila a řekla, že by mohla pomoci, ale nebude mít na to zřejmě finance. (Tehdy s dvěma dětma na RD jsme sice nebyli nějak bohatí, ale přeci jen jsem itík a i tehdy už jsem měl slušný plat... Maželka pochopitelě, po řadě let doma, šetřila hlavně na sobě.) Žena na ní vytřeštila oči, co že je pro ní nejdůležitější, a pak sebrala syna a odešla... Získala z ní dojem, že první jsou prachy, a pak teprve klient.

Podobě nás ještě tehdy odmítla (podle našich přáte pedagogů nezákonně) přijmout nespádová škola, která nám již udělila odklad. Naštěstí se nad námi smiloval jeden velmi príma kantor na malé základce, který měl integraci různých děcek jako své "hobby". Díky správné medikaci, úžasnému učiteli ZŠ - nejen že kluka integroval v rámci IVP, ale dokonce škola měla pro děcka s papírem z poradny speciální individuální hodiny čtení, psaní apod. Navíc syna správně zaměstnával (neřešil malichernosti, nepoužíval poznámky atd., místo toho jsme si psali a telefononovali), vedl nás samé v nápravných činnostech, správně rozpoznal dvojí čtení a tam nás vedl k odstranění a správně poznal globální (slovní) - nesylabickou metodu čtení, kterou kluk používal a přizpůsobil se jí. Zkracoval diktáty, část písemek psal v izolovaném prostředí apod. Znamenalo to ale také, že se synem musela zůstat žena doma a v podstatě s ním školu probrat ještě jednou...

V polovině 4. třídy nás upozornil, že sice řada problémů trvá, ale přesto se už stav zlepšil do té míry, že by viděl za velkou ztrátu nezkusit 8letý gympl. (Z jeho tříd běžně odcházelo na 8lG kolem poloviny dětí. Hodně to souviselo s náročností školy (spoutu úloh na spolpráci s rodiči), a asi i z toho že šlo o školu plně nespádovou - vždy rodiči zvolenou.

Takže začalo ještě jedno zátěžové kolo - nadrilovat přijímačky. (Krev, pot a slzy.) To se povedlo, a kluk udělal nakonec zkoušky na 2 ze 3 G a na třetím byl těsně pod čarou před přesuny. A tak jsme zvolili trochu lehčí, menší, dynamičtější gympl s veskrze rodinnou, férovou atmosférou. (Dostal se i na prestižní školu v žebříčku nejlepších škol v ČR, ale tam jsme se vzhledem k problémům raději necpali.) Dneska je milý intoš, trochu introvert, trochu dyslektik, což dohání ušima, středně těžký dysgrafik, stále s vyznamenáním...