Necháváte nespavce, ať si usnou, kdy chtějí?

Skoro dvouleťák dostal velkou postel, a od té doby nám večer co večer pochoduje po bytě, klidně do 22 -23 hodin. Neusne ani s někým, ani sám, do postele si přes den rád zaleze pod peřinu, ale večer ani omylem. Když už pak má dost, vleze si sám do postele a usne. Vím, že tohle ponocování kolem nástupu do školy přejde, ale už mě to nebaví, nejraději bych prostě šla spát, všude zhasla a nechala ho, ať se uloží sám, až bude chtít. Rozsvítit si umí, do postele zalézt taky. Jen se bojím těch následků, aby z bytu neudělal kůlničku na dříví, nebo si nějak neublížil.

Zkusil jste někdo nechat malé dítě, ať si to řeší jak chce, nebo vždy trpělivě čekáte, až drahoušek usne?