Re: Jak řešíte spory se svým předškolním dítětem?

A to já zase nevidím důvod, proč by zrovna s malým dítětem nemohl mít člověk spor. Já mám doma šíleně umanutou čtyřleťandu a skutečnost, že jsem ji nikdy nenechala něco si natruc vydupat, nijak nezmírnilo až dosud existující spory. Příklad: Venku leje jako z konve a je 15°C. Dcera přijde s tím, že se chce jít koupat do bazénu. Vysvětlím, že to bohužel nejde, protože venku je na to moc chladno, byla by potom nastydlá a zejména že nemůže jít do bazénu sama a já v takovém počasí opravdu nemohu. Dítě se nafoukne, odejde, vrátí se asi za minutu a povídá, že chce do bazénu. Zopakuju zdůvodnění, proč to nejde, zeptám se, jestli by si nechtěla malovat, vystřihovat, hrát hru... Nic nechce, nafučeně odejde. Válí se po podlaze a ječí, že chce do bazénu, začne být ošklivá na mladší ségru. Varuju ji, že takhle se chovat nebude, protože mě brzy rozzlobí, což by mohlo mít za následek, že přijde o nějakou výsadu typu pohádka, koláč apod. Dcera ječí, že chce do bazénu a tvrdí, že tatínek to dovolil. Ověřím u tatínka (je-li vůbec přítomen) a zjistím, že nedovolil. Znovu připomenu, proč nemůžeme do bazénu. Dcera se pokusí sama odejít do bazénu, tomu zabráním. Pokud se týká pokusů o "jdi do svého pokoje a vrať se, až se uklidníš", byla by v tu chvíli schopná tam cokoli zlikvidovat, aby mi dokázala, že nemůžu vyhrát. Dítě brečí, snaží se vymyslit něco, čím by mě donutilo ustoupit. To se jí nepodaří, vydrží-li ale dostatečně dlouho, podaří se jí mě vytočit a nastoupí tresty. Načež se cítí ublíženě.

Tohle je jedna z možných variant - docela nedávná. Jindy to zase dá úplně v pohodě. Řekla bych, že i podle míry únavy. Nic to ale nemění na tom, že máme v tu chvíli velice intenzivní spor, ve kterém já rozhodně nemám navrch. Někdo má za to, že takovou povahu podporuje, pokud jí ustupujete - to neděláme, pokud dcera nepřijde opravdu s návrhem, který z původně nedovolené činnosti dělá tolerovatelnou. Taky už jsem slyšela názor, že moje neústupnost je vlastně zdrojem dceřiny neústupnosti. V podstatě je jedno, jaký přístup zvolím, ale v každém případě je moje vina, že se tak dcera chová. To beru na vědomí.

Zajímavé je, že tohle dělá doma mně nebo manželovi - a to i v přítomnosti jiných lidí, ale nikdy to neudělala nikomu, komu byla "půjčena" na hlídání: ve školce, u babiček a tet... Rozlišuje dokonale, kdo ji může okamžitě poslat zpátky k rodičům a kdo nemá kde reklamovat.