Re: Kvalitní onkologická péče - PRAHA

S onkologickou léčbou mám osobní zkušenosti...
Po sdělení diagnozy jsem byla úplně paralyzovaná strachem o život. Bála jsem se pomyslet, co bude zítra(a jestli bude nějaké zítra). Dokázala jsem jen koukat do zdi a brečet(pak už ani to ne). V tu chvíli mi nejvíc pomohla rodina a kamarádi. Nejvíc tím, že se mnou prostě POČÍTALI a nezapochybovali o tom, že to dobře dopadne (alespoň to nedali znát). Plánovali, co budeme dělat v létě, kam v zimě pojedeme lyžovat, plánovali jsme i banality jako natírání laviček na zahradě...a já (i když mi bylo strašně zle) jsem postupně získala odvahu dívat se do budoucna...věřit, že ten zlý sen jednou to skončí a bude zase dobře...že zase budeme NORMÁLNĚ žít...Zkuste to- nebavit se pořád jen o nemoci a potížích s ní spojených a dívat se do budoucna. Třeba to mamince také pomůže.
Po praktické stránce můžete pomoci mamince tak, že jí vše domluvíte, zařídíte, aby nemusela nic řešit. Já jsem měla úplné temno v hlavě z toho stresu a depresí, nebyla jsem schopná ani souvisle mluvit (ty první týdny). Lékařská péče je u nás sice na vysoké úrovni, ale občas vázne komunikace (z toho jsou zbytečné nervy, na všechno se ptejte, vše si nechte vysvětlit!) a také termíny (ptejte se - např. proč vyšetření až za dva týdny?lze to někde jinde provést dřív?apod.). Nemocný nedokáže na tyto věci tlačit, zkuste to ohlídat vy, nejbližší.
Moje poslední rada: nečtěte žádné hororové historky pacientů na internetu a pokud jste laici, nesnažte se studovat odborné materiály, jen vás vyděsí. Dobrý lékař vám vše vysvětlí tak, abyste tomu rozuměli.
Držím palce, cesta k uzdravení je dlouhá a trnitá, mějte s maminkou trpělivost, společně to zvládnete