Re: Syfilis za jak dlouho po nakaze se zjisti z krve?

Příznaky a projevy syfilidy
Onemocnění se projevuje třemi stádii, přičemž každé z nich má určitá specifika. Nejdůležitější jsou varovné příznaky v první fázi, které by nás měly přimět navštívit lékaře.

V první fázi se, za přibližně 3 týdny (rozmezí je od 9 do 90 dnů) po sexuálním styku objevuje v místě vstupu infekce tvrdý nebolestivý vřed (ulcus durum), velikosti většinou do 2 cm, ze kterého při zmáčknutí teče čirá tekutina. Jeho vzniku předchází výskyt červené nebo červenorůžové ohraničené vyrážky, vystupující nad povrch, u které dochází ke zvředovatění. Bývá nejčastěji na genitálu, nebo v oblasti úst, případně v okolí konečníku.

Existuje však i řada alternativních projevů, které nemusejí být tak jednoznačné a proto je dobré o nich vědět. Na sliznicích místo klasického vředu může vznikat nevystouplá oděrka, která může uniknout pozornosti. U žen může místo vzniku vředu (ale i současně s ním) dojít k otoku labia majora (velkých stydkých pysků), u mužů obdobně předkožky. Vředy se také mohou vyskytovat mnohočetně.

Taktéž se může jednat o vřed bolestivý. Pokud dojde k průniku bakterie skrz sliznici močové trubice, bývá vřed schován a projeví se pak jako výtok.

Během dalších dvou týdnů po vzniku vředu následuje zvětšení lymfatických uzlin, v případě vředu na genitálu to jsou uzliny v třísle. Většinou bývají zvětšeny jen na jedné straně.

V druhé fázi, která začíná nejčastěji 9. týden po nákaze (3. – 12. týden) se na těle objevuje vyrážka. Ta leckdy dotyčným není zaznamenána, ale bývá často provázena celkovými „chřipkovitými“ příznaky, tedy celkovou únavností, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, zvýšená teplota, případně nebolestivé zvětšení uzlin).

Dále může ještě přetrvávat vřed, případně jizva po jeho vyhojení a pravidelně bývají ještě stále zvětšeny uzliny v místech, kde k jejich zvětšení došlo po objevení vředu.

Vyrážka může mít velice různý charakter, většinou bývá ohraničená a nesvědí (syphilis maculosa, též roseola syphilitica). Může se vyskytovat na nejrůznějších místech těla, často bývá na stranách trupu a břiše, na končetinách pak nejvíce v místech ohybu.

Opět se vyskytují ale velice pestré varianty kožních projevů, odlišné svými příznaky. Místo vyrážky se mohou objevovat červenohnědé lesklé pupínky, které bývají na obličeji, dlaních a ploskách a časem u nich dochází k odlupování kůže (syphilis papulosa a papulosquamosa). Nepříjemnější variantou je Syphilis condylomatosa, při které se na kůži tvoří mokvavé pupínky, především v místech, kde hrozí riziko opruzení.

Po odeznění vyrážky často dochází k tomu, že po ní zůstávají na místech jejího původního výskytu červeně nebo tmavě zbarvené fleky. Pokud dojde ke rozvoji vyrážky ve vlasové pokrývce může následně dojít k vypadávání vlasů.

Dále se vyskytují příznaky na sliznicích, které jsou patrné u 1/3 nemocných. Může jít o zarudnutí v dutině ústní, zánět nosohltanu, který bývá doprovázen chrapotem, nebo se může objevit tzv. syfilitická angina, kdy jsou postiženy patrové uzliny, kterou doprovází jejich zarudnutí, později s tvorbou povlaku a obtížné, bolestivé polykání.

K těmto specifičtějším příznakům se přidávají ještě nespecifické, jako je teplota, únava, nechutenství, bolesti kloubů a svalů.

Po přibližně 2 letech nemoc přechází do skryté fáze (latentní syfilis), kdy většinou dochází k odeznění příznaků a člověk přestává být infekční. U jedné třetiny nemocných dochází poté ke vzniku terciální fáze syfilis.

Ta se rozvíjí po 3 až 7 letech od fáze sekundární. Při ní dochází k tvorbě tzv. gummat, které jsou podmíněny imunologickou reakcí na bakterie, které tělo není schopno zničit. Dochází potom k tomu, že je imunitní buňky obalí a uzavřou mezi sebe v místě, kde s nimi přijdou do kontaktu. Gummata se pak mohou vyskytovat na kůži a na sliznicích, ale i v orgánech.

Jsou to tuhé uzly, které mohou podle umístění poškozovat funkce orgánů. Bývá postižen jazyk, měkké i tvrdé patro, nos, kdy dochází k jejich destrukci. Dále bývají postiženy klouby a kosti, játra a jiné orgány. Hrozí riziko postižení cév, především aorty a koronárních cév, na nichž dochází k nekróze stěny s rizikem vzniku výdutí (aneurysmat). Vzniká též poškození srdečních chlopní.

Velice specifickým postižením u syfilis je poškození centrálního nervového systému (tzv. neurosyfilis), které nastupuje za 5–35 let po infekci. Může se projevovat jako postižení měkkých plen mozkových, kdy pak vznikají meningeální příznaky, dále se může projevit vznikem mrtvice.

A aby toho nebylo málo, za 15 – 20 let po rozvoji sekundární fáze hrozí riziko rozvoje parenchymatózní syfilis, ke které dochází v souvislosti se sníženou obranyschopností organismu. Může mít dva různé projevy. Jednak je to tzv. paralysis progressiva, pro kterou jsou typické psychiatrické příznaky (změny chování, osobnosti, též prohlubující se demence) a dále příznaky neurologické a která vede do 3 let k celkovému ochrnutí a smrti.

Druhým projevem parenchymatózní syfilis je tzv. tabes dorsalis, při kterém je postiženy mícha. Potom odchází ke vzniku vystřelujících bolestí v oblasti zad, poruchám čití, chůze a rovnováhy, a nakonec dochází k těžké invalidizaci.

Jak je vidět z výše popsaného, je toto onemocnění svými příznaky velice rozmanité a celý proces trvá velmi dlouho, každopádně neléčen končí velmi tragicky, v lepším případě trvalou invaliditou a v horším smrtí.

Zvláštním případem je vrozená forma syfilis, kdy dochází k nakažení plodu od matky a která se většinou projevuje vrozenými vadami plodu, léčitelných jen v některých případech.