No je to těžký, přece jen máš půlroční mimino, tam moc se spánkem nezakouzlíš....
Jinak ale velmi doporučuju zrušit svou měkkosdrcatost a touhu být dokonalou matkou a na starší děti přitvrdit. Přizpůsobit maximálně uspořádání bytu tomu, aby mohly v klidu spát a jasně nastavit, že k vám v noci nesmí, večer budou v postelích v určitou hodinu a smí jen na záchod, ráno nebudit apod. Zaúkolovat 10 letého v péči o 4 letého - 10 letý třeba ráno pozná hodiny a umí rozlišit, jestli budit rodiče je nutné nebo je to prkotina. Případně mladšímu pustí televizi, půjčí tablet atd.
Já měla se staršími velký problém, byly jen rok od sebe a uspávat obě najednou nemožné (byt 1+1), vzájemně se budily. Ale měla jsem představu, že děti mají usínat ukolébány, nebo aspoň s maminčinou písničkou nebo dotekem, každé zakňučení mě budilo....přes den od roku a půl už nespala ani jedna. Ano, byly nespavé a je to dost naturelem - mladší dodnes neusne před půl jedenáctou (fakt od miminka) a taky bytem....ale jakmile jsme měli větší byt, manžel začal stanovovat hranice nekompromisněji - stěhování z postelí a raní buzení, noční buzení (jednou se stalo, že zvracející dítě nevyhodnotilo, že mě má vzbudit, ale to bylo spíš nedorozumění, vysvětlila jsem a fungovalo vše dobře) a děti prostě i těmi pravidly spaly lépe. A hlavně ráno o víkendu to byla neskutečná pohoda, moct se vyspat.
Nejmaldší je asi přirozeně spavější.....ale velký podíl má i přístup manžela (je s ní na RD). Prostě po obědě bude spát a basta...strčí ji do postýlky (vybavenou - flašku mlíka, dudlík, oblíbené dečky na mazlení) a pak si sedně k počítači, nasadí sluchátka a neslyší ....(trochu nadsázka, kontroluje cca po 15 minutách, jestli se např. nepokadila do plíny atd)....ale jako špatné svědomí z toho nemá. Podobně to probíhá večer, rituálek s rozloučením se se členy rodiny a veškěrým vybavením a jde se hají - z postýlky sice kolem roku a půl uměla vylézt, ale nějak ji to přešlo a už to zase neumí (2 a půl). Malá spí od 22-7 a odpoledne od 12:30- 16:30.
Na starších holkách jsem viděla, jak ten spánek dost potřebují (rozeřvané, nespokojené), tahle je povahově stejná jako ony, ale prostě vyspalá a téměř neustále dobře naladěná.
A co se týká manželského soukromí - zase hlavně díky manželovi - jsou naučené do ložnice klepat a čekat na vyzvání a pak zejména o víkendu po obědě si jdem taky "chrupnout" a velké děti nás nesmí rušit (jen kdyby hořelo
)
Mě se to moc nelíbilo, nechtěla jsem, aby děti nemohly kdykoli přijít za mámou, ale když vidím, jak to funguje, děti to berou naprosto samozřejmě, a je to taková obrovská pomoc, že to zpětně dokážu ocenit a fakt to moc doporučuju. Děti ty hranice testují a i kdyby jsi se rozkrájela, budou pořád testovat, dokud to neutneš nějakým pravidlem a platí to i ve spánku.