Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění

libiku, ale určitě tam není rovnítko, to bych netvrdila - máte to a to, je to z toho a z toho, to by bylo hodně zjednodušené.
Ale zas nejde oddělit psychiku od fyzična a jako mají některé orgány souvislost třeba s jednotlivými obratli, fungují v těle i "energetické" dráhy, které související orgány MOHOU oslabit, nebo naopak. Na tom principu funguje akupresura, akupunktura.

Je to asi dobré v tom, že se pak člověk nezabývá jen technickou záležitostí problému, ale může na tu nemoc pohlídnout v širší souvislosti. A to ho vede k sobě.

A jinak to je přesně to, co píšeš...máme v toho v sobě hrozně moc za celou dobu, co žijeme, aniž bychom si to vůbec uvědomovali...a vůbec není od věci to prostě ze sebe vyklopit, pokud to jde.
Místo, vůně, pasáž v knize, písnička,... - ihned ve zlomku sekundy nás to dokáže vrátit do stavu, ve kterém jsme byli, když jsme to prožívali "poprvé", tam, kde to" vzniklo. Tam, kde se k situaci přidružila nějaká velká emoce...ty pozitivní vítáme, ty negativní se nám moc nelíbí a rádi bychom se jim vyhnuli.
Prožíváme to pořád dokola, taháme to jakoby do přítomnosti...děje se to samo - naskočí chemie a je to, pak to můžeme nechat jen proběhnou, zklidní se to a znova to číhá...a dokáže se to právě projevit i na fyzické stránce - sevřený krk, tlak na hrudi, zdvihnutý žaludek, těžké dýchání.
A někteří lidi takhle pod tlakem žijou roky - nemůžou jíst, polykat, dýchat...asi by byl zázrak, kdyby se to na tom těle dřív nebo později i fyzicky neprojevilo.
Ale těch faktorů je tam mnohem víc, to je jasné, tohle je jen jeden pohled na věc. A zrovna u té autoimunity, tedy jakéhosi sebeničení mi to přijde úplně logické. Jak jsem psala, řešila jsem to u sebe - a jednu jedinou příčinu bych určitě nenašla, byl to celý komplex na sebe navazující.

Ta lidová rčení mají taky něco do sebe - puklo mu srdce žalem, leží mu to na srdci, leží mi v žaludku, dusí mě to, nemůžu to strávit...je jich strašně moc.

Prostě si myslím, že současně s fyzickou léčbou je dobré mrknou i na psychiku...ale současně mrknout i na to, kde žiju, s kým, s jakými lidmi se stýkám, co na mě působí, jaké informace vyhledávám.
Mně se to líbí, že člověk může hodně sám. Nohu si sama neodoperuju, ale s tím ostatním si můžu sama pohrát...sama sobě se věnovat...zkoušet, měnit...prostě obrátím k sobě pozornost, péči atd...kdo jiný by to taky měl udělat?