Re: existenciální prázdno

Ještě když tak čtu ten tvůj první příspěvek: byla jsi donedávna asi dost vytížená - práce, studium, 2 děti, manžel... a najednou je tu nějaké volno, nějaký čas, který by mohl bát jen pro tebe, ale ty si s ním vlastně ani nevíš rady. za ty roky už si neumíš užít svého volna. tak jsi pořád něco dělala a byla někomu nebo něčemu k dispozici, že jsi najednou v úplně nové situaci. do toho jsi přestala brát AD, to určitě může souviset. hormonální nerovnováha... Absence pěkné dovolené... nebo naopak krásná dovolená (a pak ten krušný návrat do reality)... mizerné počasí v létě... prostě cokoliv z toho mohlo přispět a přispívá k tomu, jak se cítíš. nedá se poručit "teď budu šťastná". Prostě se nějak cítíš a s tím nejde moc dělat. ale fakt zkusit nějaké to nastartování. být zas tak vytížená, že nezbyde čas na to volno, které ti vlastně nesvědčí. (a musím se teda na závěr přiznat, já když se někdy ráno nemůžu "nastartovat", zbaštím čokoládu - prostě potřebuju palivo je to možná naučený rituál, ale prostě když se mi nic nechce a jen se tak bezcílně ploužím rozbordelizovaným domem a vím a vidím, co všechno bych měla dělat, řeknu si, "dám si čokoládu a pak se do toho pustím" a dám si čokoládu a fakt se do toho pustím
Tak možná zkusit najít nějakou takovou "čokoládu"? a marná by možná nebyla blízká kamarádka, s kterou by sis mohla popovídat nebo třeba jen tak pobýt spolu i bez popovídání, která by tě nechtěla "řešit" nebo léčit nebo rozveselovat, ale prostě by s tebou byla.