Re: Svátky klidu, míru a beznaděje

Liško, pokud rozumím tvojí filozofii "po", pak ti řeknu svou...nedá mi to.
Myslím, že život se nedá zastavit a že Duše je součástí Ducha, tedy věčného Bytí. Vlastně je nezničitelná se svým Vědomím. Jen je oddělená od toho Celku, celkového Vědomí...proto si přijde sama, přijde si opuštěná, oddělená a že není doma...
Ale jako se nikdy vlnka na moři nemůže oddělit od moře jako celku a pořád je jeho součástí, která se k němu vždycky vrací, tak i lidská duše je stále součástí Celku.

Jen v tom fyzickém světě zapomněla...a smrt je jen spánek...možná odpočinek v lůně toho celku...než zas začne nový den...

No - a doma taky čekáš na to, až půjdeš spát a na nový den? Vždyť vše zůstává při starém, jako když jsi šla spát...pokud si neuklidíš, vzbudíš se do nepořádku...pokud jdeš spát spokojená, vzbudíš se taky tak...

Je to hodně podobné...ne, není nač čekat...život tě hodí přesně tam, kde jsi včera večer skončila...Tvoř teď...tu svou realitu.