Re: Do důchodu daleko

Krize přichází a odchází a jsou nezbytně nutné, aby si člověk uvědomil, jestli se někam posunul, změnil. Přece nemůžeš čekat, že 30 let budeš chtít pořád to samé a bude ti připadat to samé smysluplné. Už jenom tím, že stárneš, tak se měníš a krize slouží k nastavení priorit a k nastavení směřování. Já mám krizi pořád a nejvíc, když jsem unavená. Nejméně, když se mi něco podaří. Ale být chlap a nemít tu dětskou "vložku" ve své kariéře, tak i tak stoprocentně dojdu do bodu, kdy se otočím zpět v honbě za pomyslnou laťkou a řeknu si, to je všechno? Stálo mi to za to? Šlo něco udělat jinak? Víc vztahů, víc zábavy, víc čehokoliv.