Re: Lyžák a dítě z nelyžařské rodiny

Janino přesně, vidím že tady jsou pamětníci, to už by asi ani někteří nevěře v čem jsme na 80desátkách jezdili na tom svahu.

Nicméně já si dnes už fakt nepamatuju už nic moc z toho co se dělo na svahu, kdo a jak lyžoval. ALE to večer na pokojích a různé vtipné historky, ty jo, ty se tradují dodnes.
Jsem ráda že jsem tam byla, patří to k dospívání, tehdy bych ani za nic nevynechala.

To je asi jako když jsme byli na chmelu, taky už si nijak konkrétně nevybavuji jak jsme úderničili co do pracovních výkonů, ALE to ostatní ....

Já teda nejsem nijak sportovně nadaná, ale lyžovat jsem se (nějak) tehdy naučila, a jsem ráda že jsem to zažila, že mně rodiče byť sami nelyžaři to poznat umožnili. Byť od těch 17 jsem na lyžích už asi nestála a zimu jako takovou nemám ráda.

Přesto považuju za jakýsi základ nechat děti ať si to vyzkouší, případně se to i naučí, to nijak nesouvisí s tím zda jako dospělí budou jednou jezdit lyžovat nebo ne. To samé platí o bruslení, jízdě na kole atd. Nejsou to věci pro život nezbytné, ani nijak zásadně potřebné, přesto ničemu nevadí to umět. Vnímám to tak že to patří v našich končinách k dětství si tímto učením projít.