Re: Co tedy s dětmi bez pozitivního přístupu?

No jo, záleží na okolnostech. Samozřejmě můžeš odmítnout dceři "požadavky", které jsou pro tebe hodně nepohodlné. Pokud to bude vnímat jako "spravedlivou námitku", nejspíš to zkousne, holt bydlíte na vsi, má to určité nevýhody, nemůže mít všechno. Jestli ale straší dcera může dělat, to co by chtěla (i kdyby proto, že si vybrala organizačně jednodušší záliby) a následně třeba za pár let nejmladší taky bude moc mít (protože tobě třeba už nebude vadit čekat na něho ve městě), může to prohlubovat právě to "neštěstí prostředního dítěte", které je "moc malé" na to, aby mohlo mít výhody jako nejstarší a "moc velké", aby mělo výsady benjamínka. A navíc "možná naši po první holce už chtěli kluka a narodila jsem se já a pak až brácha, mě k ničemu nepotřebují" - s tím žila celé své dětství moje "prostřední" sestra. S tím, že máte takovou konstelaci samozřejmě nic neuděláš, jen možná by bylo dobré na to myslet a pokusit se mít pro mladší dceru nějakou speciální pozornost a tak ...