Diskuze : Zdraví : JIP a ARO

Nechala bych to na rozhodnutí lékařů. Mají na to vzdělání, já ne.

Buchli, proč? Protože jsi to třeba zatím nezažila na vlastní kůži?
Zdravotníci mají znalosti, co možná laik nemá...ale ten laik - příbuzný - zas má k tomu člověku vztah...možná se dá napsat - lásku. A může se rozhodnout, pokud je před takové rozhodnutí opravdu postaven, právě s tou láskou. Co je "víc"?
(Navíc zdravotník splní svou povinnost a udělá maximum v daném okamžiku, co může. Ale co dál?
Právě že jsem zažila, vím...a taky vím, že nikdo nezná tu druhou alternativu předem a pouhý rozum na to někdy opravdu nestačí.
A taky jsem zjistila, že pouhé přežití není vždycky výhra.
A už nebudu reagovat dál, i když je v mém psaní otázka, protože za těchto okolností dohady v takovéhle diskuzi nejsou na místě.

Libiku, tohle jsem přece ani nenapsala...
Škoda, že to moje psaní výš - níž nevnímáš v celém kontextu...

Mám tatínka také po infarktu a resuscitaci. Zůstaly mu následky v podobě problémů s pamětí, orientací, samoobslužností atd. Ale jsme rádi, že je tady. Ovšem je zázrak, že se z toho dostal takto dobře, často to dopadá hůř. Jenže my tehdy nestáli před otázkou zda resuscitovat nebo ne. Ale teď když vím, jak těžké je dostat toho člověka zpátky do života po "dlouhé resuscitaci", by rozhodování bylo ještě těžší. Můj taťka byl v kómatu a ten návrat tedy vůbec nevypadá jako ve filmech, je to dlouhý a těžký proces. Řídila bych se asi tím, jak na tom bude tatínek v nejbližších dnech - týdnech.

A co ti říká tvoje vlastní intuice? Když se pokud možno a jakkoliv je to těžké, oprostíš od toho, jak moc by sis přála tu taťku ještě mít? Co by bylo lepší pro něj?