| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Hlavní : Citlivé děti

Získejte Quercetti Fantacolor!

Hrajte o mozaiku Quercetti Fantacolor Junior Basic, která je držitelkou ocenění Správná hračka a Hračka roku.

  (?)
[<<Předchozích 10] Názory 1120 z 4191  [Dalších 4171 >>]
Kat 121378
17.11.2017 14:39:31
Libiku, jeste nejakej divnej komentar? Proc to zase otacis do uplnejch absurdit? Myslim, ze diky psychologum i psychiatrum funguje hodne lidi. Stejne jako kvuli jinym lekarum. Nekteri jsou k nicemu, nekteri excelentni a vetsina treba prumer.
.libik 142094
17.11.2017 14:36:29
Já si myslím, že poplkat na netu je ok, dělat doktora na netu, je horší. Autorita bílého pláště funguje i přes družici, takže doktor by měl být natolik soudný, aby z dálky nehodnotil.(nestrašil, nekáral)

Ale v pořádku, skočte si všichni nejpozději v pondělí k psychologovi a svět bude krásný.
Diva.Bara 37553
17.11.2017 14:34:34
osobně bych se zdráhala ji nechávat doma, zrušení kroužků taky považuju za nešťastné. znám děti, rodiči vnímány jako velmi citlivé a se sklony k depresím, které takto postupně přestaly chodit do školy úplně, vedlo to spíš k odcizení od do té doby bezproblémového kolektivu (resp vztahu mezi nimi), a prohlubování pocitů smutku apod. ale nejsem psycholog, jen rodič náladového dítěte (které je aktuálně ve fázi psychosomatizace a pokusů o manipulaci s námi, i když věřím, že své problémy reálně prožívá), a taky učitelka, a vidím, co to s dětmi dělá, když se poddají těmto náladám a pocitům smutku a prpostě do školy chodit přestanou, nijak jim to neprospěje a mají pak problém se začlenit zpět.
ad kroužky - tohle by naopak mohlo sloužit jako rozptýlení, místo, kde si posiluje sebevědomí. jsem asi drsoň, ale kroužky bych vrátila nebo našla jiné, a pomalu, ale jistě a pevně dceru vracela zpět do kolektivu, ono se to nezdá, ale vrstevníci dokáží pomoct.
Pam-pela 97353
17.11.2017 14:19:53
...A JINAK POSLEDNÍ TÝDEN JE HOOODNĚ NAPJATÝ CELKOVĚ, PÁR POSLEDNÍCH DNŮ JE PRO NĚKTERÉ LIDI FAKT DĚS.
Pam-pela 97353
17.11.2017 14:19:17
Okolo tohohle věku začaly "blbnout" obě dvě mé dcery, každá po svém.
U té první jsem to možná podcenila, ale tak nějak se to postupem času utřepalo, tu svou cestu si našla (má v sobě jakoby víc vodního živlu, emoce, držela věci v sobě, prožívala je neviditelně), ta druhá má v sobě jakoby víc ohně, výbušnost, s ní jsme si užily víc.
Dneska už bych to připočetla i hormonálním změnám, které se dějí na všech úrovních těla...ale spíš co s tím?
Druhá dcerka byla víc svěřovací, věděla jsem, co ji trápí a spolu jsme odstranily tu nejhorší příčinu (kvůli které se i sebepoškozovala, taky to spadá do tohoto období), pak projevila zájem si o tom, co jí trápí, promluvit s někým cizím, rok docházela k psycholožce, celkem tam byla asi 8x, 10x, stačilo jí to...říkala, že je fajn, že se může jen vypovídat úplně někomu cizímu.
Ale spouštěčem toho všeho byla taky atmosféra u nás doma, u první dcery narození mladších dětí, u mladší pak dcery vztahové problémy doma.

Dá se určitě nějak pomoci...hodně pomáhá i ta důvěra mezi dítětem a někým z rodiny, to, že se s těmi problémy dítě nemusí nikde schovávat.
Vyrovnání se se změnami...to už chce někdy vedení někoho cizího...s kým si dcerka sedne. Jen bych ji nenechávala propadnou hluboko do smutku a sebelítosti, protože to se mi zdá hrozně destruktivní a nic neřešící.
A půjde to, nepodceňovala bych, ale ani bych se nebála...určité věci patří k věku - u přecitlivělého dítěte...ale nechce to podceňovat.
Tyhle děti myslím i najednou hledají smysl života, protože to dětské (tady včetně rodiny) se jim rozpadá pod rukama, všechno je najednou jinak, i to tělo a tak...a ony často nevědí, oč se opřít, proč žít, co dělat, kam směřovat...najednou se cítí na všechno moc samy, bez jistot, bez směru...bez smyslu.
Prostě boří se to dětské a nastává určité "zemětřesení", přecitlivělost je vidět hodně u dětí, co mají v datu narození víc dvojek (jednu dnes má každé dítě :-)), jedenáctku, šestku...

Dnes je mladší skoro 18 a je moc šťaSTNÁ ŘÍKÁ, NAŠLA SE...O STARŠÍ ANI NEMLUVÍM ~x~
Kat 121378
17.11.2017 12:21:45
A státní svátek s tím souvisí jak? Neberu to jako experiment. Podle mne to byla jen zbytečně útočná reakce. Ale v dalších komentářích to Líza povysvětlila a je to.
Lída+4 138596
17.11.2017 12:10:05
Jitys, jak profese, tak i další zkušenosti.
-Commer- 147259
17.11.2017 12:07:15
já osobně bych se třeba bála s dětmi jít k psychologovi, po tom co byly hospitalizováni na psychiatrické klinice právě děti z rozvádějících se rodin, když si tatínkové stěžovaly, že maminky jim o tatíncích vykládají něco špatného

takže ono zcela bez rizika to taky není
Marta. 149668
17.11.2017 12:05:49
Líza to rozhodně napsala dobře. Také jsem radila psycholožku. A o radu si tady požádala kulička a Líza jí, stejně jako mnoho jiných, odpověděla.
Marta. 149668
17.11.2017 12:02:17
Šuplíku, přesně tak. Já jsem díky svým rodičům a jejich pohledu na komunistický režim, už na ZŠ a SŠ věděla, co byla 50. léta, četla jsem knihy od Solženicyna, měli jsme doma ood Artura Londona Doznání a mnoho dalších zakázaných knih /Vaculíka, Kafku atd./. Táta měl ve skříni schované všechny noviny z roku 1968, fotky, které tehdy fotil v ulicích Prahy, takže já moc dobře věděla, že se nejednalo o přátelskou pomoc už jako dítě. Poslouchali jsme Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Moc dobře jsem věděla, co ve škole smím říkat a co ne. Ve 4. ročníku na gymplu jsme psali SOČku, a já si jako téma chtěla vzít dvojkolejnost ve výchově českých dětí. Zajímalo mě, jaký dopad může mít tato dvojí výchova na psychiku dětí. Jako téma jsem pak samozřejmě zpracovávala něco jiného, napsala jsem nakonec práci o dětech s Downovým syndromem. Matka je dětský psychiatr, tak jsem měla informace od ní.
Jsem o dva roky starší než Slupka, takže si také hodně pamatuji. Nebála jsem se jaderné války, i když branná cvičení byla, ale víc mi vadilo ta nutnost mlčet a nemít možnost říct svůj názor nahlas, vadilo mi, že nemůžeme cestovat. Naši cestovali na západ, asi jednou za 4 roky a bez nás, bez dětí. Strašně mi vadila ta nesvoboda, cítila jsem se jako v kleci. A měla jsem obrovskou radost, když to tady skončilo. Měla jsem naději, že moje děti to budou mít jinak. 17. 11. jsem přijela s prvním dítětem z porodnice, takže jsem většinu demonstrací sledovala jen v televizi, ale i tak jsem si to užívala.
[<<Předchozích 10] Názory 1120 z 4191  [Dalších 4171 >>]

Komerční sdělení


(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.