Diskuze : Záliby : Koně a jezdectví

Filipe, ano, tak tomu rozumím, taky "nenápadně" šířím osvětu.

Zúčastnila jsem se kursu Oldy Nováka...no za pár peněz se mi potvrdily moje teorie, jsem si říkala "no vždyť je to úplně jasný".

No mnohým nebylo a druhý den jsem načapala účasníka kursu "úplně špatně". Chce to hodně práce v osvětě.

Znám dvě stáje z těch tří, co museli koně utratit a musím tady kritikům napsat, že koně tam mají naprosto luxusní podmínky, obří výběhy, kde bývají skoro celý den, trenéři zkušení, žádné velkostáje jako třeba v Chuchli, nikdo z nich nezávodil od dvou let (v naší stáji dvouletí koně neběhají dostihy nikdy). I copánky zapletené od místních holek měli 🙂, tréninky probíhaly normálně i přes koronavirus. Takže dělat z toho závěry, že za to mohou nenasytní trenéři a majitelé opravdu nejde. Kdyby že to stalo někde v Chuchli v megastáji s podmínkami pro koně jak tady píšou holky, u trenéra, který koně od raného věku přetěžuje,tak ani neceknu, tohle ale byl jiný případ. Já jsem taky odpůrce dostihového "průmyslu".

Grainne, hned jako první píšu, že souzním s tím, co píšeš ty. V tom podstatným se shodujeme. Mám jen jednu výhradu. Kůň může bejt kamarád, v tom smyslu, že s ním můžeš vycházet po dobrým a můžete mít navzájem radost z vzájemnýho kontaktu. Ale parťák kůň není. Je to podřízenej. Děláte, o čem rozhodneš ty. Neděláte, o čem rozhodne on. Z lidský perspektivy je to sluha a ty můžeš bejt laskavej pán. Ovšem z koňský perspektivy věřím, že to není problém, koně si navzájem nebejvaj rovný, jeden vede, druhej se nechá vést. Píšu to spíš na okraj, a to proto, že jsem se setkal docela často s tím, že i to "parťáctví" v praxi vypadá silně pokřiveně, schovává se za tím ledacos nepěknýho. Znova opakuju, souzním s tebou. Jak říkáš, kůň není sportovní náčiní, je to živá bytost, já bych akorát dodal, že jízda na koni neznamená jen točit volantem a držet balanc, je to především neustálá průběžná komunikace dvou živejch bytostí. To je to podstatný.

Sally, občas jsem musela "bojovat" i o přístup ke svému vlastnímu koni...vyhrožovali mi, že mě "sežere", když neudělám to, nebo ono, ve smyslu "nepotrestám".

Nesežral, já nenaháním znechuceného koně po pastvinách, od různých "pák v hubě" jsme u bezudidlovky a z koně, kterého vyděsil motýl na uchu, je spolehlivý kůň do terénu. Takže ono to jde a nemusí být člověk ani superjezdec, stačí vnímat živou bytost.

Kůň není sportovní náčiní, je to kamarád, parťák.

Nemuseli tam ale zůstat pod plachtou, mohli skončit v salámech nebo i v té ZOO pro masožravce.