Dostaly se ke mně bližší informace o TPO a shledávám to děsivým, šokujícím, proslulý dokument Mámo, táto obejmi mne jsem nebyla schopná dokoukat, je to otřesný zážitek, považuju to za mučení (oběti TPO o tom mluví jako o "znásil"novačkách" a napadlo mne se zeptat, zda to nějak chápu špatně nebo jak se dá mačkání dítěte do vyčerpání nějak přijatelně vysvětlit.. Šokují mne výroky zastánců, že dítě s psychickou poruchou nemá svobodnou vůli a musíme rozhodovat za něj, je mi divné házet vinu za autismus a odcizení s dítětem na matku a její narušený vztah k dítěti, je mi divné mluvit o lásce jako o něčem, co se musí násilně implantovat do dítěte. V neposlední řadě mě zklamalo, že metody se zastává (a to její podoby ve výše zmíněném dokumentu) Michaela Mrowetz.
Co se to děje? Přijde mi to jako ten blud od Fugnerové (Naše dítě) ale horší. Divné je jak je to propojené s katolíky.
Neboi to má tak výrazné pozitivní výsledky, že tyhle etické problémy (láska z vynucení) lze pominout? Díky za názory, mně to připadá smutný