Jak nejefektivněji vysvětlit dětem, že je důležitější, jaký člověk je, než co má?

Příhoda:
Jedna dcera (Evženie) si vzala do školky kýčovitého růžového koně posetého flitry, jistá dívka (Kunhuta) ve školce po něm skočila, vzala jí ho a oznámila, že si ho vezme domů. A vzala. Evženie údajně hlásila událost učitelce, ta nereagovala.
Evženie byla již před odchodem z domova řádně poučena, že do školky se hračky nemají nosit (ale ostatní děti je nosí), že o koně může přijít. Je si zcela vědoma, že to neměla dělat a předpokládám, že je z nošení hraček vyléčena. Dále se v tom nehodlám nimrat, nechci vyvolávat v dceři pocity viny za to, že jí někdo jiný něco sebral, navíc se mi ulevilo, že růžový kůň je pryč. Toto je uzavřeno, neřeším.

Problém: Dívku Kunhutu znám, často si vymýšlí, bere dětem hračky a ráda vystavuje na odiv, co má. Snaží se vyhýbat nepříjemným úkolům, ráda vše hodí na ostatní děti. Prostě výkvět roztomilosti. Dívka není můj problém, neřeším.

Druhá dcera (Eulálie), dvojče ve stejné třídě Kunhutu nekriticky obdivuje, touží po přátelství s ní, doslova proto, že má spoustu krásných věcí a šatů. Vůbec jí nevadí, že se Kunhuta chová "amorálně" (jestli se to dá o tak malém dítěti říct), a že sebrala její vlastní sestře hračku. Pro Eulálii jsou věci, hračky, šaty a podobně dlouhodobě vysoko na žebříčku hodnot. Už dlouho "cedím krev", abych jí vysvětlila, že na něčem záleží opravdu hodně a na něčem zase tak moc ne. Někdy mám pocit, že se mi to docela daří, ale po včerejšku zase přišla studená sprcha. Většinu času tráví (kromě školky) se mnou a s mou rodinou, dostávají celkem přiměřeně dárků (hlavně přiměřeně rozdělených na knihy, zážitky, kulturu, pomůcky pro rozvoj a kraviny dle vlastního výběru). My jsme spíš intelektuálně, zahradnicky, kulturně a kutilsky zaměřená rodina a je nám obecně naprosto jedno, co kdo má nebo ne.

Horší je to s otcem, ten si děti "kupuje" hračkami. Když chtějí děti novou barbie nebo poníka, řekne jen "ano, dceruško" (nekecám) a koupí. Děti si hračky nesmějí nosit domů, takže s očima navrch hlavy vykládají, co všechno u táty mají. Taky jsem si všimla, že u nich podporuje přátelství na bázi vlastnictví – "děti pozvala XY, což je holčička, která má sbírku poníků, které mají Evženie a Eulálie tak rády, bylo by dobré, kdyby spolu kamarádily". Na můj dotaz si však děti žádnou XY nevybavují...

Nechápu: Proč sakra Eulálie pořád obdivuje Kunhutu a jak jí vysvětlit, na čem opravdu záleží?

(P.S. Nicky pro mé děti před lety laskavě vymyslela jedna přispěvatelka rodiny)