Ahoj,mám jeden asi divnej postoj k věci. Máme s manžou společný známý-chlapi, jsou to bráchové. Než jsme spolu začali bydlet, tak oni tři byli zvyklí spolu dát pivko, chodili do hospody a bráchové víceméně i za manžou domů-v kteroukoliv denní dobu. No. Problém je v tom, že už se známe všichni a oni jsou schopný chodit na kafčo i za mnou, když manžel není doma, což se za poslední dobu stávalo dost často. Můj problém tkví v tom, že mě samotný vadí, že manželovi očividně nevadí, když přijde on z práce a vysedává tu jeden z nich u mě na kafi (v tom horším případě oba). Jsem normální? Myslím si pak, že si můžu dělat co chci, že mu na mě nezáleží. Když si to představím obráceně, přišla bych domů já odněkud a nacházela tu naši společnou kamarádku, asi by mi to dost vadilo. Co má k nám chodit domů za mým chlapem, když tu nejsem?? Chápete jak to myslim? Jenže manža je dost tolerantní a myslím, že je to takovej ten typ na neomezené přátelství mezi opačnými pohlavími a nedělá s toho tragédii. Já sama třeba nevěřím na čisté kamarádství mezi chlapem a ženskou, myslím, že vždycky v tom z jedné strany musí nutně něco být-minimálně sympatie a taková ta nevyřčená realita, že "kdybych neměl tebe, jistě bych byl s ní...". Můžete mi prosím říct, že blázním nebo to chápete? Jsem těhu možná mi víc lítaj hormony mozkový nevim..