Mám doma dítě, které ať dělám, co dělám - neumí být vděčné a skromné - chtělo by pořád víc a víc. Spokojenost mu vydrží chviličku. Samozřejmě nedostává vše, na co si ukáže, ale také ho nedržíme zase až tak zkrátka - řekla bych takový střed. Týká se to jak věcí, tak aktivit, zážitků. Snažím se vysvětlovat - učím znát cenu peněz. Ale tak nějak z něj nemám pocit, že by byl za cokoliv vděčný. Je mi to moc líto. Už jsem se i uchýlila v porovnávání s jinými dětmi, ale to se mi zdá jako špatná metoda. Anebo s tím nejde nic moc dělat a je to povahový rys dítěte? Máte někdo také takové dítě? Jen doplním, že mladší dítě takové není.