Nachytala jsem se, že kamarádce, jíž bude 30, říkám, že má ještě spoooooooooustu času. Další kamarádce bude 35 a i to jsem odmávla, že žádný problém. Bylo mi 30, když jsem se rozešla s ex a dospěla k závěru, že jsem s ním promarnila ty nejlepší roky (což je svatá pravda) a že žádné děti nebudou, že než najdu někoho dalšího, lepšího apod, budu v přechodu.... Nakonec jsem měla první dítě v necelých 34 letech a připadala jsem si jako strašně stará matka přesně do momentu, kdy jsem v porodnici byla na pokoji nejmladší (i poté, co se vyměnilo osazenstvo) U druhého dítěte ve 37 letech jsem si nejmladší už nebyla, ale pořád byly ještě starší. U třetího jsem věk primárně neřešila, neb jsem si mezi prvorodičkami přišla spíš jako vysloužilá mamina
jasně, je to hodně subjektivní. Proto se chci zeptat, jak to vnímáte vy?