Zdravím. Jdu si pro radu, názor, povzbuzení...sama nevím.

Zblazním se ze svých nespavých dětí. Nejstaršímu je deset. Od mala velké problémy s usínáním. Každodenní šílené scény, aby šel spát. Má limit půl desáté, na kterém trváme.

Mladší 3,5. Doteď se budí v noci. Kňourá, strašně cestuje po posteli, přelézá k nám.

Nejmenší, půl roku. Pres den spí jenom u mě v šátku. Dvě hodiny dopoledne, hodinu tak od tří do čtyř. Mezi sedmou osmou usíná spolecně s tříletým. Za dvacet minut se vzbudí a uspím ho až v jedenáct. Pak když u něj nebudu, budu tam kazdou půlhodinu chodit. Jinak spí v noci dobře, tak dvakrát si cucne a dobrý.

Nemáme s mužem skoro žádný čas pro nás dva. Nemáme kdy probrat věci, které chceme probrat v klidu bez dětí. O sexu nemluvě:-( na 99 % nás některé dítě přeruší. Já když musím přejít k dětem, těžko se pak vracím do role manželky milenky.

Začínám z toho šílet. Nemám daleko k tomu, být na děti nepříjemná. Přestávám to zvládat. Cítím se neustále pronásledována chůvičkou. Tu musíme mit, protože děti spí v patře, odkud bychom je neslyšeli.

Nefunguje tepko, zima, tma, tlumené světlo, bílý šum, hudba.... Nic. Je to stále stejné bez ohledu na roční období, průběh dne, jídlo.... Žijeme v klidném tichém koutku, oba jsme s dětmi doma, nehadame se, děti jsou zdravé, mají volný přístup k venkovnímu prostřední.

Pred spaním si čteme, zpívám, povídáme. Všechny jsem bez omezení kojila.

Co víc mám ještě dělat? máte zkušenost? Moc diky