Aneb zvladate si dopravat tolik spanku, kolik byste skutecne potrebovaly?

Ja mam v tom velke velke rezervy a potrebovala bych se nejak dat dokupy. Cely den skacu kolem deti a domacnosti, kdyz mladsi pres den spi, tak obvykle varim nebo fackuju resty. Vecer chodi mladez spat pomerne rozumne a zaroven, takze teoreticky bych mohla jit s nimi, ale... Je to jediny cas, ktery mam bud pro sebe nebo s manzelem pro sebe navzajem, takze to chci nejak vyuzit. Velmi casto se pak ale stane, ze stejne nejsem schopna nic intelektualne narocnejsiho delat, takze zkysnu u netu, resty stoji, spanek chybi a veskera rezimova a antiprokrastinacni predsevzeti jsou zase v tahu. Navic nejsem nejak schopna odstavit nasi mladsi skoro dvouletou prisavku, ktera zacne byt velmi brzy rano desne urputna a i ten zbytek spanku je v tahu. Drive jsem mela pro sebe i nejaky ten cas mimo vecery, ale pred casem jsem si vymyslela, ze bych si mohla pri rodicaku jeste neco malo vystudovat, aby mi nadobro neshnil mozek, takze to minimum hlidani co mam, si vybiram na to.

Porad premyslim, jak se donutit chodit vcas spat, abych netrpela pocitem, ze nemam uz vubec zadny cas pro sebe. Pripadne jak ohnout cas, abych mela par hodin pro sebe navic. ;-) Jak tohle resite? Jste na sebe proste prisnejsi (a poslechnete se) nebo taky jedete dlouhodobe na spankovy dluh?