Mám šestitýdenní donošenou holčičku, zatím se neusmívá a já jsem z toho na nervy. Ok, vím, že jsem magor, ale mám mentálně postiženého sourozence a tak jsem první léta života dítěte vždy nervní. Až začne mluvit, tak se teprve uklidím, že je dítko v pořádku. No a aktuální mrňous se prostě neusmívá. Jinak se projevuje standardně, furt chce kojit, chovat, oční kontakt udržuje krásně, očima mě sleduje, ale pusa pořád zamračená a to už je ve věku, kdy se ti starší usmívali. Je mi naprosto jasné, že kdyby se objevilo bratrovo postižení, tak s tím nic nenadělám a stejně bychom ji milovali, nicméně vědět bych to chtěla co nejdřív a tak ji furt zkoumám, tlemím se na ni jak blázen a jsem na nervy.

Kdy se vám začali usmívat děti? Nějaké zabrzděné dítě, co po šestinedělí furt nic a vyrostl z něj zdravý člověk?

PS: Když to tak po sobě čtu, tak je mi jasné, že jsem cvok a moc to hrotím, ale obavám kvůli rodinné dispozici neporučím.