Asi jste zaznamenali, že v Turecku proběhlo referendum o zavedení prezidentského systému (z parlamentního). Znamená to posílení pravomocí prezidenta Erdogana. Referendum skončilo poměrně těsně pro prezidentský systém. Zajímavé je, že 63% tureckých voličů žijících v Německu volilo pro změnu. Proč tomu tak bylo tady (pěkná analýza):

http://casopisargument.cz/2017/04/16/nemecka-europa-a-turecke-nemecko/

malá část článku:
"iž skutečnost, jak silně divergují i oficiální údaje o počtu Turků v SRN (2,85 – 2,96 milionů) dokládá, jak brizantní je celá záležitost. K tomu lze připočíst, že vzhledem k nulové hraniční kontrole během imigrantské vlny nikdo neví, kolik Turků vstoupilo na území Německa bez toho, že by byli registrovaní. Navíc existuje vysoký počet těch, o kterých se přesně neví, zda kromě německého pasu (1,5 milionu) vlastní také turecký. A i když ze skupiny „německých Turků“ vyjmeme turecké Kurdy, zůstávají etničtí Turci nejpočetnější menšinou ve Spolkové republice. Přitom není pochyb o tom, že většina z nich patří k nacionalisticko-islamistickému politickému spektru – statistika tureckých voleb z roku 2015 hovoří jasnou řečí. 53,65 % „německých Turků“ volilo Erdoganovu AKP, 15,98 % extrémně nacionalistickou MHP, které se přičítá politická i personální blízkost, resp. propojení s militantní ultranacionalistickou organizací Šedých vlků. Necháme-li stranou prokurdskou stranu HDP, zbývá na sekulárně a republikánsky orientované turecké voliče v SRN něco přes 20 %.

Celková situace je o to výbušnější, že se vypjatý šovinismus spojil s konzervativním politickým islámem. Podle deníku Welt am Sonntag působí jen pod střechou Turecko-islámské unie náboženských institucí (DITIB), jedné z pěti vlivných střešních muslimských organizací v Německu, na 970 imámů ve více než 900 turecko-sunitských obcích. Tito imámové jsou jmenovaní a placení tureckým státem, a sice vládním úřadem Diyanet, jehož rozpočet v roce 2016 byl ve výši 1,8 miliard eur. Velká část hovoří pouze turecky. Podle německých expertů na tajné služby a informací v tisku spolupracují mnozí z nich s tureckou tajnou službou MIT.

Jak hustý je propletenec politických a náboženských aktivit dokazuje i oficiální číslo spolkových úřadů ohledně tureckých špiclů působících na německé půdě. Zatímco východoněmecká Stasi udržovala v západním Německu na 2000 spolupracovníků, má zde pro Ankaru pracovat na 6000 agentů."