Na Rodinu chodim uz drahne let. Odhaduji, tak 15-16 let. Za tu dobu mi jedno dite dospelo a druhe temer. Strasne to leti. A ted k tomu v cem, tak trochu tapu. Syn mi prave odmaturoval, cimz si, tak trochu skrtam svoje povinnosti vuci nemu jako diteti. Beru to tak, ze jsem ho dovedla k dospelosti a, ze ukoncil stredoskolske vzdelani. Jestli bude studovat dal je uz na nem. Samozrejme, ze pokud bude chtit/potrebovat nasi podporu, tak ji dostane. Od 15-ti si castecne prividelaval na brigadach + dostaval kapesne a veci, ktere potreboval. Nikdo mu doma nenarizuje,co ma nebo nema delat. Jen chci, aby mi poslal zpravu, kdyz treba v noci nedorazi domu. To abych se nebala. Samozrejme respektujeme, ze je dospelak. Ted, ale najednou nevim, jaky status k te jeho dospelosti zaujmout. Pokud bude studovat je jasne, ze ho budeme financne i zazemim podporovat nekolik dalsich let. Pokud studia o rok odlozi nebo se rozhodne, ze studovat nechce, mel by se o sebe zacit starat sam. Jen mi prijde najednou divne, ze bych treba mela planovat nejakou dovolenou- zabavu a pocitat s tim, ze on na ni treba nebude mit, nebo treba nebude mit dovolenou atd. Najednou mi to proste prijde divne. Samozrejme chci, aby se postavil na vlastni nohy a nechci byt, ta matka co nese synovi ve 40-ti kakaicko. 😀 Jake tohle obdobi bylo pro vas? Jak jste to zvladly?