My tři mňoukavci oznamujeme, že jsme pokojnou cestou přebrali vládu nad chodem domácnosti. Zejména v oblasti zásobování a dodržování denního klidu a nočních radovánek. To stvoření, kterému se říká dítě, teď vyžadovalo zvláštní péči. Jeden z obyvatel našeho kina (dvounozí tomu říkají klec) usnul a neprobudil se, tak ho v krabičce s kytickami odnesli a to prtě bylo smutné a plakalo. Tak jsme se u ní střídali a nastavovali kožich na drbání, aby nebyla tak smutná.
Jeden z nás se vycvičil v akrobacii na balkónovém zábradlí a pravidelně dohlíží na dění v trávě. Panička z toho šílí, ale my naprosto nechápeme proč. Naše starší ségra nám na celý den zmizela a vrátila se s obvazem na břiše. Prý ho měla mít celý týden, ale nebavilo jí to, tak si ho do rána sundala. Asi jí něco udělali, protože je hodnější, už nás tolik nekomanduje a přestala si hlídat postavu. panička pořád říkala něco o koťatech, ale teď už přestala a říká něco o tlustýně a infarktu. Bráchu pořád zlobí oci. Panička mu do nic zkouší něco kapat, ale bracha se s ní pořád pere, i když mu to prý pomáhá. Včera zásobovač donesl šunku, tu od kosti, ale asi se spletl, koupil ji jenom 30 deka, to jsme my tři snědli než vyvalil ostatní nákup. No jestli chtěl něco i pro sebe, měl vzít alespoň půl kila.

Pac a mňouk

Za kočičí komando ten nejhubenější zrzundy vlastním drápem.