Abych uvedla problém - maminka manžela je už dlouho vdova a je jí přes 80 let - ovšem je zdravá. Manželův bratr za ní nechodí, protože prý nemá čas a řeší jen své koníčky. Manželovi to nedá a nechce, aby ona byla stále sama, protože pochopitelně nemá žádné kamarádky, tak pokud jsem v práci a on má volno, tak za ní dopoledne jezdí - cca podle volna 2-3x za týden. Ono se to nezdá, ale dopoledne je pak v háji. Jenže je léto, mám víc volna, tak jsem jí řekla, že ráno, kdy není vedro, ať zavolá a přijde na návštěvu, pak ji pochopitelně odvezeme - já nebo manžel. Jí se nechce, protože lepší je sedět doma, jenže ten čas je tam ztracený, manžel mi říkal, že sedí, pije kafe a máma čučí na televizi. Když se zvedne, že teda už jde, tak začnou výčitky, že tak brzy, no on zas sedne a teda tam to dopoledne odčučí. Jenže to mi řekl ať teď, protože jsem se zhádali.
Ona mu sdělila, aby v pátek s ní jel na hřbitov, že chce za babičkou. On měl babičku rád, tak souhlasil, protože zapomněl, že mám v pátek volno a že jsme si už naplánovali program. O hřbitovu mi řekl včera večer, že zapomněl, co teď. Tak teda zavolal mámě, že se omlouvá, že zapomněl, že máme už domluvený program a že teda na otočku zajede ve čtvrtek na ten hřbitov předtím, než půjde do práce a pak přijde normálně v pondělí. Máma mu naštvaně vmetla, že na hřbitov nemusí, protože se zatím ozval manželův brart, že po půlroce má čas a že čeká, že manžel přijede v ten pátek a program si posuneme. Manžel řekl, že ať se nezlobí, ale že ne. Za chvíli telefon od tety, že babička do telefonu jí pláče, že manžel se rozhodl ji potrestat za to, že si hřbitov domluvila jinde a teď ji nechce nikdy navštívit, že ať ji teda navštěvuje manželův bratr a blablabla. Manipulace jak prase. Je fakt, že ve mně chytli saze, protože manžel začal, že teda jo, no tak náš program odsuneme........... A začal povídat. Dřív máma ho nutila k věcem, co chtěla, hádkami, urážkami a apod. Teď přešla na citový vydírání - jenže já si toho nevšimla, protože mi to manžel neřekl a už to došlo tak daleko, že on to vidí, ale neví, jak z toho, protože prostě nechce být u příbuzných za toho nevděčníka, protože ví, co si ona navymýšlí a že s tím obtelefonuje příbuzný z celý republiky.
Já zuřím, manžel neví, jak to pořešit, protože vydírat se nechce nechat, ale když tam pak přijde, tak mi řekl - ty nevíš, jaký to je - ona začne brečet, stěžovat si, jak na ni všichni kašlou a dokud jí neslíbí, že tam bude chodit téměř denně, tak nepřestane. Když tam přijdu s manželem, tak ona ani nepípne - sedí a mlčí, fakt neřekne ani slovo. Ona ví, že na mne by to neplatilo, tak si počká.
Já chci být vstřícná, já chápu, že tam nechce být stále sama, ale ta vstřícnost přece musí být vzájemná a ne si to takhle vymrzovat na jednom ze synů, protože na druhýho to neplatí a ten na ni doslova s.re. Jo, jednou týdně zavolá - ahoj, jsi OK? Jsi. Tak čau. To je veškerá péče z jeho strany.
Tak jsem se vypsala a myslela, že mi bude líp. Není, jsem vytočená do vrtule, protože je to jen začátek. Už takhle se vidíme s manželem málo a ještě tohle.