Moje inkubátorové bylo hodně kontaktní (je furt), říkávám, že do půl roku (korig.) jsem ho nedala z ruky (od propuštění z nemocnice). Nic zvláštního nevyžadoval, ale maminu po ruce ano, tj. jako prtě jsem ho furt nosila (a on spal, že, nebo na mě prostě jen koukal), pak jsem vedle něj ležela na zemi, kde on si plácal ručičkama do těch hraček na hrazdičce.

Měla jsem to v tomto snazší, že jsem byla odhodlaná vrátit mu to, co nešlo v té debilní nemocnici, takže jsem to prostě dělala.

Čili - když si hrál sám a nevyžadoval mě, byla jsem ráda. Ale spíš fakt byl takové dítě, že chodil se mnou i na záchod atd. Dlouho nesnesl nikoho jiného, než mě, tátu a chůvu, ani babička ho nesměla pochovat...