Tak cvičitelka je teď mimo, my začínáme trochu vyšilovat. Matylda je doma vzorná, venku se nezajímá o lidi, nevadí jí doprava, autobusy, kamiony, děti - čím menší, tím lepší. V klidových podmínkách trénujeme přivolání, automaticky si sedá, když já zastavím třeba u přechodu. Přichází na to, co to je "k noze", "čekej". Ale co jsem nečekala, že bude startovat na - zejména větší - psy. Někdy i na ty menší. Nechce jim trhat hrdla, ale čtu to jako "NELEZ KE MNĚ, BOJÍM SE TĚ, OPOVAŽ SE PŘIBLIŽOVAT!" Jenže v tu chvíli je v rauši a nevnímá, táhne jak kráva směr druhý pes. Přitom když se občas s někým dám do řeči, ona se uklidní a začne jevit rozrušený radostý zájem i onoho psa. A teď - jak tu krizovou situaci se řvoucím táhnoucím čoklíkem na vodítku řešit? Já netuším, jak bude reagovat onen osočený pes, jinak bych ji fakt nechala jít rovnou k němu. A i když si ji přivolám, chytnu na krátko, stejně se na mě úplně nesoustředí. Jsou situace, kdy psa vidím předem, řevu předejdeme, mineme se v klidu, nebo dokonce se i zdvořile očichají. Co funguje vám? Nějaká rada - třeba drobná? Mlátit ji teda nehodlám, stahovací obojek taky ne.