Ale notak Monty, zrovna tobě budeme vysvětlovat, že jde o nadsázku. V principu je to asi tak, že rodič se vůči dítěti chová pohodově, mile, protože to dítě má rád, je mu s ním dobře, není nešťastný. Vůči druhému rodiči se před dítětem chová řekněme korektně. Trápí se o samotě (s druhým rodičem).
Dítě nemusí vůbec tušit, že se rodič trápí, protože partnerská neshoda nemusí ovládat pocity, prožívání rodiče trvale. Rodič může být velké časové plochy emočně pozitivně vyladěn - např. právě s dítětem.
Takže aby sedmileté dítě mohlo projevit svoji nesobeckost, musí mu rodič sdělit, že je neťastný ve vztahu, a to natolik, že rozvod. Na to sdělení dítě nějak reaguje, sobecky pláčem a přáním "to MI nedělejte", nesobecky jinými slovy...jakými konkrétními, to přenechme tobě co kvalitní české scénáristce