Nejlepší je mít silný vztah k přírodě a nevědět o ní nic, bo to jsou školometské blbosti. Hlavně když tu přírodu milujeme jedinečně a kreativně.
Jenže, šuplík, takhle je to i se zeměpisem a fyzikou a dějepisem. A nejde třeba ani tak moc o to, že to nevíš všechno, ale že víš, že to nevíš, a že to musíš zjistit dřív, než budeš pokračovat.
Jak se to vztahuje k aprobaci.. aprobace je dobrá u toho, kdo se naučil základ, je "čaroděj první kategorie". Ale nezíská ji od těch, co se jako odborníci neuplatnili, a tak šli na pajdu nebo na katedru didaktiky. Musíš jít zase do učení a měl bys jít k těm nejlepším, protože pak budeš mít v rukách mládež. A musíš se tužit. Publikovat, psát, obhajovat teze, dotáhnout nějaký neškolometský projekt do konce. Pak jo.
Viděla jsem, jak kdysi jedna příbuzná získával aprobaci na občanku a dějepis. Znám dobře studijní plány z pajdy, protože jsem se tím nějakou dobu dost podrobně zabývala. Rozhodně v nich nejde o vhled. Te nejde získat takhle a ani souvislosti, styčné plochy toho tvého oboru a ostatních.. nic z toho nejde vidět, když nemáš základ.
Pokud bychom se ustanovili na tom, že pro základní školu potřebujeme takové odborníky, zkusme je vychovat a zaplatit. Nebo se postavme nohama na zem a připusťme si, že látka základní školy nemá "renesanční rozsah".