Meluzínko, víš, to jsou ty věci, které jsou naše osobní...a nad kterými může druhý mávnout rukou "ale prosím tě, ty naděláš"...ale uvnitř každého z nás je tolik zkušeností, tolik prožitků, bolístek, nepříjemností (a i toho hezkého) za dlouhou dlouhou dobu...a mohou být právě i jako "informace" z rodiny. K tomu už se vůbec vědomě nedostaneme, jsou tam v latentní podobě, spí.
Občas je nějaký prožitek jakoby oživí a ony se vzbudí a udělají nějakou reakci, hezké hezkou, ty nepříjemné nepříjemnou...než se buďto rozpustí tím zvědoměním, anebo zase usnou. Jako když člověk zčeří kal u dna, buď ho odflitruje, nebo se zas usadí.
To je v každém z nás... .
Pproto tu vzniká tolik různých diskuzí, kde si pak kolikrát jeden dělá legraci z druhého, ale neuvědomuje si, že i v něm je spousta takových věcí (a všichni tu občas něco víc či míň "banálního", ale důležitého řeší), ale zrovna ne něco takového, co má zrovna ten druhý.
Máme to všichni, ale každý něco jiného, prostě je to individuální...občas to zčeří hladinu nám všem nebo se dotkne úplného jádra...
Rozpustila bych to povídáním s kamarádkou, zasmáním se nad tím (to se to pak rozpustí moc hezky), někdy pomůže si to zmelodizovat a zazpívat si o tom ...