Nejsem televizní ani filmový divák, nejsem ani čtenář červené knihovny a celkově snad nejsem člověk tíhoucí ke kýči, přesto mě podobné myšlenky napadaly, když byly děti hodně malé.
Přijde mi to jako celkem přirozená myšlenka rodiče malinkých dětí, "co by kdyby", kdyby se člověk nedej bože zabil v autě nebo něco podobného.
Videa bych rozhodně nenatáčela, ale uvažovala jsem, kdo by se hypoteticky o děti mohl postarat a že bych jim třeba ráda zanechala napsaných pár slov.
Ale zůstalo u přemýšlení, nic jsem nepodnikala. Měla bych zábrany to doopravdy uskutečnit.