Sofio, doopravdy se učí, ale ten prvek dobrovolnosti tam je. Takže mé dítě dělá v matice, která ho baví, spoustu věcí navíc. Čtení nic moc, ale přečte, co potřebuje, a psaní ho nebaví vůbec, takže v písance nemá ani čárku a škrábe jako kocour. Nicméně zjistil, že to po sobě nepřečte, proto se sám od sebe začal snažit psát líp. Což i pěkně ilustruje ten princip - dělat to, co má důvod, a ještě k tomu v ideálním případě dojít sám.

Co se týče projektů nebo velkých témat, chápu je jako přirozenou syntézu několika předmětů, kde to prolínání probíhá nenásilně a díky tomu je učení efektivnější (navíc to jako klasické učení nepůsobí). Loni třeba měli téma Archa Noemova - probírali v angličtině, zároveň poznali biblický příběh i něco o zvířatech, to celé spojené s návštěvou Národní galerie. Nebo ho v Odpolední ScioŠkole hodně zaujalo Židovské město - prošli si ho, povykládali o pověstech, to celé pojaté myslím jako bojovka. Od té doby miluje cokoli o Golemovi a relativně s nadšením si o něm sám čte.

Den otevřených dveří na mě taky nepůsobil nic moc, celé mi to připadalo příliš zaměřené na PR, v čemž se ani průvodci necítili moc dobře. Nicméně tím, že syn už předtím absolvoval tu Odpolední ScioŠkolu, jsme věděli, jak to v praxi probíhá, proto nás to neodradilo.

A můžu se zeptat, jaké další varianty škol jste zvažovali?