Blíží se nám čtvrtletí a já se nemůžu zbrchat z nových šesťáků a mám pocit, že snad poprvé za 18 let, co učím, chodím do práce a z práce otrávená. Zahájila jsem letos svou 4. třídu jako třídní. Mnoho jiných tříd jsem ale poznala dost dobře, protože učím hlavní předmět, takže jsem s dětmi 5-9 hodin týdně a mohu docela srovnávat.
Nemohu si pomoci, ale děti se mi zdají horší a horší. Samozřejmě paušalizuji, stále mám i žáky výborné, ale je jich stále méně a méně. Vůbec se nejedná jen o prospěch. Velmi se zhoršilo chování, děti jsou drzé na učitele i rodiče, neakceptují autoritu, nerespektují, co se jim řekne, myslí, že si mohou vše dovolit, rodiče si s nimi mnohdy neví rady už na 1.stupni.
Znalosti a dovednosti rapidně klesají. Od kolegyň z prvního stupně slyším, kolik dětí na prvním stupni vůbec neumí mluvit, vůbec jim nejde rozumět, natož aby se něco naučily. Nám letos přišly na druhý stupeň děti, které v 6.třídě neznají písmenka, neumí se vyjadřovat, nedají dohromady větu - ústně ani písemně. Nemám v časově-tematickém plánu prostor na to, abych je doučovala učivo z 1.stupně.
Nějaká domácí příprava šla úplně do háje. Rodiče nezajímá, co děti umí a neumí, jak budou připraveni na přijímačky, chtějí jen jedničky, jedničky a jedničky...ale bez práce, aby dítě nemuselo nic dělat. Když se známky zhorší, hned za to může učitel. Vůbec neřeší, co by pro lepší výsledek mělo udělat děcko, ale každý kecá do toho, co by měl dělat učitel.
Je tolik rodičů, kteří nechají odmalička své děti koukat jen do obrazovek a displejů, s dětmi nemluví, s dětmi nečtou...proč se potom diví, že mají děti problém s mateřštinou? Naprosto klesla úroveň písemného vyjadřování (pravopis je havárie), sloh je úplně o ničem, některé děti sedí nad papírem dvě hodiny a nejsou schopny zformulovat větu, vnímání psaného nebo mluveného textu je také na děsné úrovni - děti čtou a neví o čem, na děti se mluví, ale ony nevnímají... ach jo. Berte to jen jako postesk, snad se z toho vyspím.