Ahoj, mám děti 13 měsíců od sebe. Pamatuju si, že když byli malí, pořád jsem je od sebe oddělovala, když si brali věci nebo po sobě šli. Asi tak rok a půl, než byly mladší dva a půl. Jednala jsem s nimi pořád jako s dospělými, ukazovala jsem co chce ten druhý. Že si nemůžou ubližovat. Pak se stali velkými oporami sobě navzájem, pořád spolu mluví, když jsou na jednom místě (aktuálně pubertální věk).
Nejsem vůbec na pravidla, jak píšou holky, takže to pominu.
Co bych dělala já - říkala bych pocity, které má ta mladší. “X je naštvaná, vadí jí špinavé povlečení a ztráta soukromí” “Y se nudí” .
Říkala bych to, i když to vědí. Jenom pocity a ne obvinění: “to jsi udelal schválně”
Ono je to buď za chvíli nudit, synovi se víc líbí ta akce, co nastane. Vypadá to, že by chtěl být se sestrou v kontaktu a přitom zažít nějaký adrenalin.