Jsem stejný případ. Radu nemám, doživotní to mám nepochybně. Na to tupozraké oko vidím, asi jako když se dívám přes záclonu (nejasné, proměnlivé, zkroucené). Mně teda ještě navíc nebyli schopní určit správnou korekci (tehdy). Když mi to oko jednou (už po třicítce) konečně změřili přístrojem, ukázalo se, že by tam byla třeba asi desítka, já tam měla 4-ku a tvářili se, že bych měla vidět. Okluzor samozřejmě nepomohl (zpětně je to jasné, když na 10kové oko nasadíte 4ku, tak ho fakt nejde rozkoukat). Ale se správnou korekcí by tam šance být mohla, držím palce. Ovšem nikterak zásadně mě to ovlivňuje, jen nemám řidičák, dobrovolně. Vím, že tu a tam mívám výpadky (že nevnímám tu horší stranu, mozek bere jen ten lepší obraz) a obávám se, že bych nás někde autem přizabila.

Jen tedy dodám - rozhodně bych všem rodičům, kteří mají nějakou oční vadu, doporučila jít s dítětem k očnímu včas. Děti máme podchycené všechny, podle vyspělosti jsme s nimi prvně šli cca mezi 2-4 lety věku. Všichni mají brýle, různé síly, to je první preventivní krok proti tupozrakosti. Jen nejmladší dítě má asi půl roku okluzor, nosí ho denně, hlavně na koukání do PC (musí být zajištěná činnost na krátkou vzdálenost, střední a dlouhá je na nic). Má ho spíš kvůli tomu, že při zkoušení zraku 2 kontroly za sebou evidentně jedno očko preferoval, tak pro jistotu, tomu jsou 4 roky.