Měli jsme chatu, když jsem byla dítě. To jsem to měla ráda, trávili jsme tam celé léto i s rozšířenou rodinou. Když jsem odrůstala a moji rodiče šli do let, začali jsme řešit, co s chatou. Naši mají barák a zahradu, já nestojím a ani nehodlám investovat do "druhé domácnosti", tak bohatí fakt nejsme, abychom si tohle mohli dovolit. Ta chata byla několikrát vykradená, hlavně přes zimu, posledně tam takový ztroskotanec spal v našich postelích a čekal, až někdo dorazí a pošle ho zpátky do vězení, a šel nám při otevření dveří naproti, že už se nemohl dočkat. Tak na to fakt nervy nemám.