Grainne - to jistě. Akorát prostě někomu je divný a nechápe, že když na tobě navenek není nic vidět, jak je možný, že to najednou nejde.
S tím se potýkala a měla velký problém moje kamarádka. Po porodu jí zkolabovaly plíce a prostě od tý doby jí nefungují, jak by měly. A ona dělala jeden sport a dělá pořád - a fakt se snažila, aby to dělala stejně, jenže to nešlo. A ačkoli v klubu věděli, čím prošla, tak nebyli schopní pochopit, proč to nejde a proč nemůže cvičit, když je třeba JEN nastydlá. A dávali jí to sežrat s tím, že je nějaká háklivá a že se v tom nimrá a že si vymýšlí, že stačí, aby chtěla, ale ona nechce - podle nich.
Někdy, když si lidé něčím obdobným neprojdou, tak prostě nechápou - to je marný. Takže já došla k tomu, že nevysvětluju nic, jen řeknu - nechci a nebudu to dělat - ať si myslí, kdo chce, co chce. A třeba - že jsem rozmachaná - to je mi fuk.