Jentak já bohužel všechno pro peníze dělat nemůžu,takže to jsem delegovala na manžela,má lépe placenou práci.A jeden z nás prostě doma zůstat musel.Při zdejším sociálním systému prostě denně péči na devět hodin nezaplatím.To by nám zůstalo stěží na jídlo.I když ofiko bysme měli peněz dost,takže na žádné dávky bysme nedosáhli(myslím přídavky na děti a tak).Delegovat na někoho cokoli nemůžu,není totiž nikdo na koho bych to delegovat mohla.Když pominu placenou pomoc,na kterou prostě nemám.Nebo by to bylo za cenu zrušení terapií pro syna a to nechci.Krátkodobá asistence,která by mě nesmírně pomohla je z říše snů,nejsou asistenti.A takhle bych mohla pokračovat,prostě nekonečný příběh...A k tomu tlak okolí,které má pocit,že vlastně nic nedělám,tudiž na mě můžou navalit své starosti(minimálně čekat,že jim dám radu).